19. 11. 2011 - Poslední období je trošku hektičtější z důvodu toho, že jsme se částečně stěhovali na Moravu a oba postupně měníme pracovní místa, takže si asi dokážete představit, že je to u nás docela "veselé". Já si zvykám na pravidelné dojíždění do Opavy. Je to docela rozdíl oproti Dobrušce, kde jsem to měl do práce pěšky cca 4 minutky:-). Má drahá polovička ještě do konce listopadu dojíždí na zkrácený úvazek do Hradce Králové, a tak se pořádně užijeme jen o víkendech, které trávíme nejraději na zahradě, která si říká o předzimní úklid. Vedle sběru jablíček jsme i moštovali a ještě s dědečkem budovali přístřešek pro naše autíčko. Jak se nám to povedlo, můžete posoudit z fotek.

16. 10. 2011 - Na delší čas poslední výlet ve Východočeském kraji jsme vyrazili tuto slunečnou říjnovou neděli. Vybrali jsme si místo, kde je moc krásná příroda s pohádkovými skalními útvary a kde narazíte na velmi málo turistů. Broumovské stěny se sice nacházejí kousek od známého Adršpachu, ale turisty se to tady opravdu nehemží. Byli jsme tady poprvé s Tobíkem, kterému se samozřejmě pobyt v přírodě líbil. Vyjeli jsme na parkoviště u Hvězdy a udělali si krátké kolečko přes Supí hnízdo a Kovářovou rokli, v které jsme našli i kešku, Tobi si odtamtud vzal pěkné autíčko :-). Procházku jsme zakončili v turistické chatě, kde jsme se občerstvili.

19. 9. 2011 - Krátce po návratu z mise jsem si mohl odpočinout 14 dní v Karlových Varech, kde jsem byl poprvé. Armáda zde má hotel Bellevue. Vedle všudepřítomné ruštiny mě zde překvapil i poněkud kopcovitý terén mimo centrum města. A bylo to velmi příjemné, když člověk mohl střídat procházky v lese s vychutnáváním minerální vody na lázeňské kolonádě :-). Druhý týden za mnou přijela i rodinka, takže jsme si to tady užili nakonec všichni. Tobi byl natěšený na prameny, z kterých mu nakonec ale voda moc nechutnala :-). Nejvíce se nám líbilo asi v bazénu hotelu Thermal, kde jsme ve vodě teplé okolo 30 stupňů vydrželi docela dlouho a hlavně Tobimu se odtamtud vůbec nechtělo.

9. 8. 2011 - Tak tento den jsem se svými kamarády vrátil z kosovské mise. Náš termín návratu byl několikrát odložen a jsme rádi, že se tak nakonec stalo :-). Samozřejmě ještě více to ocenili naši blízcí, kteří nás doma již netrpělivě čekali. Musím říct, že jsme opouštěli Kosovo s radostí, i když za ten půlrok jsme si vytvořili v Prištině skvělou českou partu a na společné chvíle budeme určitě dlouho s radostí vzpomínat. Také nezapomenu na sympatické lidí z Německa, USA, Maďarska, Rakouska a dalších zemí. I po pracovní stránce to pro mě byla velká zkušenost, za kterou jsem rád, takže "Faleminderit shumë Kosovë" :-).

15. 6. 2011 - Před pár dny jsme se vrátili z Bulharska, kde jsme strávili naši letošní dovolenou. Já to měl trošku hektičtější díky tomu, že jsem den po příletu z Bulharska zase letěl do Kosova, ale už jsem se v Prištině aklimatizoval a musím říct, že i přes nějaké problémy s ubytováním a místní stravou jsme si to v Sozopolu užili. Toto přístavní městečko leží jížně od Burgasu a má bohatou historii a pěkné písečné pláže. Na začátku sezóny tam bylo i dost málo turistů, což bylo taky příjemné. Více o našem pobytu napíše má drahá polovička. Prozatím se můžete podívat na fotky.

31. 1. 2011 - Poslední lednový den jsem odcestoval se svými druhy z Prahy do Prištiny, kde mě čeká půlroční mise na velitelství KFOR. Zjednodušeně se dá napsat, že tady budu vytvářet a udržovat geografické produkty a starat se o sklad map. Vedle příležitosti se naučit něco nového než co dělám v Dobrušce, je to také velká příležitost poznat tuto krajinu a její obyvatelé. Chtěl bych sehrát roli jakéhosi prostředníka a umožnit vám udělat si představu o této balkánské zemi. Nebudu sem psát žádná jména osob a žádná důvěrná data. Spíše to pojmu jako turistický průvodce :-). Pokud tedy máte zájem se podívat, jak to tady vypadá, račte vstoupit.
Nebylo lehké doma nechat rodinku a loučení bylo těžké. I když budu mít šanci se podívat na dovolenou domů, tak dlouho jsme od sebe ještě nebyli a mně zbývá jen doufat, že tato zkušenost náš vztah jen utuží a že ten půlrok rychle uteče.

18. 1. 2011 - Jeden z posledních společných víkendů jsme se rozhodli částečně strávit s kamarády v Kunčicích u Starého Města v Jeseníkách. Radim s Ivčou tam měli zamluvenou chalupu a nabídli nám, že bychom mohli přijet. Nakonec ještě přijela Jana s Honzou, holkami a zásobou vína:-). Kunčice jsou docela malá vesnička, ale na rekreaci je ideální. Hned blízko hlavní cesty je několik sjezdovek. My jsme sebou lyže neměli a čas venku jsme trávili procházkami, házením sněhu do potoka a nebo hledáním stop dinosaurů v okolí vesničky:-). Zvláště v pondělí nám počasí přálo, a tak jsme si užili pěkných zimních radovánek. Fotky jsou tady. Nesmím ještě zapomenout poznamenat, že místní horská bystřina svedla mou ženu hned ke dvěma koupelím. Ráno jsme se na to šli podívat s Tobíkem a nevěřili jsme svým očím:-).

5. 1. 2011 - Tak a máme novou kuchyň! Teda přesněji řečeno ji má Tobiášek, který byl asi úplně nejhodnější minulý rok a tak mu Ježíšek nadělil kuchyňskou linku. A Tobi z ní měl ohromnou radost... kdo by taky neměl?! K tomu rovněž dostal sadu kuchyňského nádobí a tak se po svátcích u nás vařilo a vařilo. A byly to všelijaké dobroty. Něco z toho bych vám ani nepřál ochutnat či dokonce vidět :-).
Teda je fakt, že to bylo spíše důsledkem toho, že mládež si po uvaření pokrmů nechtěla nádobí umýt a tak například druhý den byl na tu kuchyňskou linku docela žalostný pohled. A jak se k nám taková pěkná kuchyňská linka dostala? Samozřejmě to má na svědomí Ježíšek, ale šikovný dědeček mu s ni hodně pomohl. Kromě toho měl náš synáček velkou radost z dřevěného puzzlíka, kterého neunávně skládal tak často, až jsme se rozhodli, že jakmile se po svátcíh otevřou obchody, půjdeme koupit nějakého dalšího :-).
Sváteční čas pak zakončil Silvestr, který jsme strávili v Kozlovicích u Davídka, Markéty a Pavlíka. Ti se o nás krásně postarali a i když Tobi chtěl hned po příjezdu jet domů, na Nový rok se mu odtamtud nechtělo. To jsou ty děti :-). Do Kozlovic dorazili i Ivča s Radimem a drobotinou.

27. 11. 2010 - Tak jsme se ho konečně dočkali. Ne že bychom po něm nějak zvlášť toužili, ale s ním jsou ty blížící se Vánoce přece jen lépe představitelné a teprve až s prvním sněhem se dokážeme tak nějak správně vánočně naladit. No každopádně Tobíska naladil první sníh do pohody a jak se mu nikdy nechce ven ("En NE!"), tentokrát jsme ho dlouho přemlouvat nemuseli. Do ulic vyrazil i s motorkou, ale neodhrnuté chodníky nebyly k jízdě příliš vhodné a tak si to nakonec šlapal po svých. Sám, za ruku se držet nechtěl. Tak moc si asi chtěl sám prožít a vychutnat každé své našlápnutí do sněhu.

30. 10. 2010 - A ten náš lítal hodně vysoko a kupodivu nám letos ani neuletěl :-) Ale moc dlouho jsme draka lítat nenechali, protože jen co Tobi ohodnotil jeho let a chvilku si sám draka podržel, už utíkal ke slepičkám, co byly hned vedle za plotem a ty se pro něho v tom okamžiku staly mnohem zajímavější něž někde vysoko nad hlavou lítající Ferda :-)
A co teprve, když jsme popošli ještě kousek dál a došli k ohradě, kde se pásly ovečky. A že to byly ovečky civilizované, mohl si je Tobísek i pohladit. Navíc tam byly 2 jehňátka a taky jeden rohů zbavený beran, což Tobi s nadšením komentoval svou oblíbenou hláškou "Mami, tati, mimi". Nutno podotknout, že tento výčet tříčlenné rodiny používá velmi často a je schopen ho aplikovat na cokoliv. Dokonce i na obsah nočníku :-)

27. 10. 2010 - Při naší poslední návštěvě na Moravě jsme zjistili, že se pod naším Ceedem objevuje jakýsi flek, takže jen co jsme dorazili zase do Dobrušky, zamířili jsme s ním do servisu. Tam nám autíčko hned rozebrali a už druhý den konstatovali, že závada bude odstraněna, že jde jenom o nějaké těsnění, ale že to musí odsouhlasit Žilina. A že to Žilině tedy trvalo!! Celých 14 dní jsme byli bez našeho plechového miláčka, což vzhledem k plánované cestě na Moravu nebylo zrovna optimální. Protože byl ale před námi prodloužený víkend a ten my chtěli strávit doma na zahradě a ne v našem dobrušském paneláčku, řešení bylo jediné. Využít hromadné dopravy. A tu jsme také využili, nejprve bus a potom vlak, a kupodivu všechno jelo načas. Takže cestování bez problémů a ještě jsme si v praxi vyzkoušeli, jak funguje nákup jízdenky přes internet. Funguje!! Z vlaku nás nevyhodili a za 3,5 hodiny od startu naší cesty už mohl Tobísek volat: "Babíííí!!"

23. 10. 2010 - Když se Tobísek rozhodne, že nebude po obědě spát, tak můžete dělat cokoliv a zkrátka "haji" nebude. Ale zaručeně pak budete mít brzy doma jednoho unaveného a vztekajícího se potomka, se kterým je to pak náročnější než zdolání Mount Everestu. A na tenhle výstup jsme po nedělním obědě opravdu náladu neměli. A tak s cílem, že to naše malé batole uvozíme v kočáru, jsme vyrazili ven. Spaní se samozřejmě nekonalo, ale byla z toho aspoň pěkná procházka.
Vzali jsme to okružní vycházkovou trasou přes Trojici do Mělčan. Udělali jsme si zastávku u pole s kukuřící, házeli kamínky do kaluží a do potoka, viděli jsme traktory, letadla, lamy a taky jeden dramatický fotbalový zápas. To všechno jsem zvládli během naší procházky - ne náhodou téměť třihodinové.

17. 10. 2010 - Potřebovali jsme něco nakoupit, počasí celkem fajn, a tak jsem si po delší době vyrazili do Hradce. Tentokrát jsme minuli náš oblíbený Interspar a zaparkovali jsme až na parkovišti u Obi, odkud jsme se pak podél vody vydali do centra. Cestou jsme pozdravili zdejší labutě a hlavně narazili na novou hradeckou atrakci. V parčíku nedaleko nábřeží provozovala svérázná partička lidí dětskou vláčkodráhu. Ta samozřejmě okamžitě zaujala Tobískovu pozornost a hned ji musel s tatínkem vyzkoušet. Jízda to byla sice poněkud pomalejší, ale vláček i přes počáteční nesnáze při zdolávání mírného stoupání nakonec zdárně absolvoval své dva okruhy a při jízdě nikdo nezmrznul.
O poznámí rychlejší jízdu si pak Tobi dal ještě v obchodním centru Atrium a při čekání, než maminka koupí náhradní čepici (která nakonec nebyla potřeba neb ztracená čepice se našla v rukávu), se mu ještě podařilo bez finanční hotovosti rozhoupat houpací mašinku. Taky jsme zahlédli vláček, který během turistické sezóny jezdí od muzea na Velké náměstí, ale silnější, než naše touha po další vláčkojízdě, byl v tu chvíli náš hlad. Ten se nám podařilo zahnat naštěstí hned v zápětí v restauraci, kterou jsme objevili přímo v budově hradeckých Městských lázní. Příjemné prostředí, milá obsluha, dobré jídlo, menu i o víkendu a k tomu ještě hrací koutek. Až budeme zase někdy v Hradci v čase oběda, už víme kam zajít. Třeba až si sem zase někdy zajedeme na vláčky :-).

15. 10. 2010 - Dlouho jsme se rozmýšleli, jestli si ho pořídíme a po zralé úvaze jsme si nakonec řekli, že právě teď je ten správný čas rozšířit naši rodinu o dalšího člena. Když jsme se pro něj konečně rozhodli, toužebně jsme ho očekávali a těšili se na to, až k nám přijde. A jednoho dne opravdu přišel. Zatím toho o něm moc nevíme, ale za pár měsíců ho snad poznáme a pak přinese mnoho krásných zážitků nejen nám, ale i všem okolo. Ale radost z něj máme už teď, to se ví!! Račte se seznámit ... tady je.

13. 10. 2010 - Venkovní teploty pomalu ale jistě klesají níž a níž, ale když se na obloze objeví sluníčko, je ještě docela příjemně a nádherně vybarvená podzimní příroda láká ven. Rosničky nám ale krásné babí léto slibovaly jen do konce týdne, a tak jsme si na výlet pro jistotu zajeli už ve středu. Tomáš si vzal náhradní volno a krátce po obědě opustil svůj úřad a mohli jsme vyrazit. Za cíl jsme si tentokrát vybrali Pevnost Haničku v Orlických horách. Od parkoviště to k Haničce bylo asi jen 1500 metrů, ovšem naším tempem jsme tento úsek zdolávali více než hodinu :-) No nakonec jsme došli až do cíle, ovšem musím říct, že já jsem byla z toho, co jsem viděla, celkem zklamaná. Onu "pevnost" jsem si představovala minimálně aspoň jako nedaleko parkoviště ležící bunkr Na Holém. Ale pevnost Hanička? Ta vypadala zvenku spíše jako nějaké JZD a podzemní garáže v jednom. No aspoň, že skrze škvíru v plotě jsme viděli nějaké to vojenské vozidlo, což nám alespoň trochu pomohlo navodit dojem vojenského opevnění. Ale věřím, že za zdmi areálu to může být zajímavé. Moje rozladění z pevnosti bylo naštěstí kompenzováno radostí z právě nalezené kešky. Hned kousek od pevnosti se nám totiž podařil náš první rodinný odlov jednoho malého geopokladu. Naposledy jsme totiž společně našli kešku ještě když byl Tobiášek v bříšku a těch pár, co jsme si během posledních dvou let připsali na seznam, ty byly pouze zásluhou Tomáše, který si jejich odlovem zpestřoval své pracovní výjezdy do terénu. Tobiášek byl z nalezené krabičky nadšený, z jejího obsahu už ale méně. Nebylo tam totiž žádné auto :-) Tobi si totiž myslí, že v každé krabici nebo balíčku, co nám přijde, nějaké musí být.

9. 10. 2010 - Již delší dobu bylo potřeba vyměnit logbooku v naší kešce na Kotvici a tak jsem si tam jedno sobotni odpoledne zašli na výlet. V plné sestavě, tj. i s babičkou a dědečkem, jsme se krátce po poledním spánku našeho nejmladšího vydali na procházku na rybníky. Na výchozí stanoviště u přejezdu jsme dojeli našim Ceedem, bo přece jen už bylo docela dost hodin a dny už jsou krátké. Jen co jsme zaparkovali, měl Tobi možnost v praxi pozorovat činnost přejezdového zabezpečovacího zařízení čili závor a spolu s projíždějícím Pendolinem to byl docela efektní začátek naší procházky. O další atrakci se Tobískovi postaral odstavený nákladní vlak, který samozřejmě nemohl zůstat neprozkoumán.
Když jsme pak dorazili na hráz, šli jsme hned ke kešce a dobře jsme udělali. Jen co jsme ji opět bezpečně uložili na své místo, hned v zápětí za námi dorazili myslivci, kteří se začali systematicky rozmisťovat podél hráze k lovu kačen. K naši radosti moc úspěšní naštěstí nebyli a nakonec nás ještě pobavili svým naloďovacím manévrem. Při zpáteční cestě si pak menší lezecký manévr střihl i Tomáš, to když zachraňoval dědečkovu šiltovku, která při focení spadla z mostu. Naštěstí ne z toho, pod kterým teče Odra :-) U kolejí jsme se pak opět dočkali závor v akci, takže výlet to byl velmi vydařený. A když k tomu člověk připočte ještě tu nádherně vybarvenou podzimní přírodu, no nemělo to chybu!

2. 10. 2010 - Tak je to tu zase. Vyhlášený kozlovický krmáš. No samozřejmě jsme nemohli chybět. Začátek října už sice není optimálním měsícem pro dlouhé projížďky na kolotoči, ale pár koleček si Tobi dal. Nejprve se na to ale řádně vyspal, neb po obědě u babičky a dědy a hraní si a dovádění se strejdou Liborem bylo potřeba doplnit síly. Šlofíka si Tobísek stihnul dát, když jsme šli naproti Opělákům, se kterými jsme se pak prošli kolem stánků. Tatínci si dopřáli teplou medovinou, Davča si dal svou mléčnu svačinku a Tobi pořád spal a spal. A možná by prospal celé to slavné dění okolo, naštěstí tu byl ale strejda Pavel a jeho ne zrovna tiché kýchnutí:-). A tak si Tobi nakonec užil několik jízd a stihl vystřídat dvě auta, formuli a ještě být mašinfírou kozlovického expresu. A samozřejmě jsme domů neodjeli s prázdnou. Naše domácí sbírka autíček se obohatila o několik dalších exemlářů, z nichž jeden byl dokonce jezdící a hrající a dveře otevírající. Naštěstí s tlačítkem off a možností deaktivace zvuku :-) I tentokrát, po třetí, si to Tobísek užil a oči mu jen zářily. To jen naše oči občas posmutněly, protože jsme se den předem dozvěděli, že už nestihneme návštěvu, kterou jsem si tolik přáli ještě stihnout:-(.

27. 9. 2010 - Po kulturník zážitku absolvovaném ve sklípku jsme si náš prodloužený víkend obohatili o další zážitek, a to zážitek divadelní. Protože se v ostravském Divadle loutek nestihly vyprodat všechny vstupenky, mohli jsme si v pondělí večer oddechnout a s chutí se zasmát u představení Z Deníku Ostravaka. Divadelní podoba deniku slavného ostravskeho blogera proložená několika písněmi našeho oblíbeného Jarka Nohavicy nás opravdu pobavila. Jestli si taky chcete dopřát trochu te ostravske kultury, tož tu je OstravaČek zpívaný aji napsaný.
Neméně nás ovšem pobavila i naše cesta do Ostravy. Rozhodli jsme se totiž k cestě do divadla využít naší severomoravské dálnice, ale bohužel jsme si už dostatečně nenastudovali to, na kterém výjezdu z ní máme odbočit, tož jsme si trošku pojezdili po dálnici tam a zase zpátky :-)

25. 9. 2010 - Už to vypadalo, že dlouhodobě plánovaná akce se bude muset z důvodu nepřítomnosti hlavního organizátora odsunout na neurčito. Nepřízeň počasí na rumunských naftových polích ale způsobila posunutí jeho odjezdu, a protože tak lákavou akci si nikdo nechtěl nechat ujít, začala se v sobotu kolem třetí odpo pomalu sjíždět celá naše dovolenkova parta do Čejkovic před jedno rodinné vinařství . Vzhledem k plánované konzumaci alkoholu v těžko odhadnutelném množství se ale tentokrát celá akce konala bez účasti našich potomků, ti byli ponecháni doma u babiček a dědečků. "Babi a jéje - děkujeme!!" :-)
Bohužel doma zůstala i organizátorova drahá polovička Janička, kterou skolil zákeřný bacil, což nás všechny moc mrzelo. Nežnou polovinu rodiny ale zastoupila malá Terezka, která si hned oblíbila strejdu Tomáše t.č. ve žlutém tričku. Důkazem budiž Terezčin dotaz po ránu: "Tety a strejdi už jsou vyspaní? Aji ten žlutej strejda?" :-)
V téměř kompletním složení jsme se nejprve vydali na prohlídku nedalekých Templářských sklepů. Zde nás přivítala paní průvodkyně, která nás navzdory svému duchodcovskému věku zcela odrovnala svým rychlým výkladem, kdy dokázala do jedné věty spojit informaci o pobytu Masaryka v Čejkovicích a kapacitě sudů na víno :-) Součástí prohlídky byla i degustace 4 vzorků zdejších vín a já už po prvním z nich začínala být docela veselá :-) A to nás ta hlavní degustace teprve čekala v našem sklípku. A že jsme nebyli žádní troškaři! Za večer padlo při dobré zábavě a jídle celkem 24 vzorků vín. No nebylo divu, že pak postupně odpadávali i někteří z nás. Já kupodivu až mězi těmi posledními asi ve tři ráno. Až na malou vyjímku jsme ale celou akci zvládli bez větší újmy na zdraví a již během nedělního dopoledne jsme se pomalu rozjížděli do svých domovů. Domů jsme díky Pavlíkově bleskové jízdě dorazili asi ve dvě odpoledne a naše zlatíčko právě spinkalo. Ale jen co Tobiášek rozlepil oči, nespustil nás z dohledu a stále nadšeně říkal "mami,tati", tak moc byl rád, že jsme zase doma :-)

Poznámka: Jéje = po Tobískovsku děda :-)

20. 9. 2010 - Na víkend jsme byli ve Studénce a já si nemohl nechat ujít akci na blízkém mošnovském letišti, která je rok od roku lepší a na které člověk může zblízka obdivovat zejména leteckou techniku. I když k vidění toho bylo o hodně více než jen letadla a vrtulníky. A mám tak hodnou ženu, že šla se mnou:-). Tobíska jsme pro tentokrát nechali doma, protože minule mu nedělaly dobře burácející stihačky. Tentokrát by to možná už nesl lépe, ale myslím, že až příští rok z toho bude dostatečně moudrý. Hlavním lákadlem byly určitě stroje B-52H Stratofortress a Hawker Hurricane Mk.I. Na slavný bombardér jsme si i šáhli a dostali jsme se i do jednoho z letounů systému AWACS. Skoro hodinová fronta na to dostat se do tohoto monstra stála za to. Dopravu na letiště jsme tentokrát vyřešili koly a myslím, že jsme udělali dobře. Na letišti na nás (a ostatní letecké cyklonadšence) čekalo hlídané parkoviště, kde bylo při uložení každé kolo i důkladně vyfoceno.

12. 9. 2010 - Prozatím to vypadá, že počasí nás má rádo, a tak i další náš víkend se nesl ve znamení menších či větších výletů. Ten menší z nich se konal v sobotu odpoledne na zámek do Opočna. Tady už jsme sice byli mnohokrát, ale proč si tady znovu nezajet. Zvláště, když tu mají rybičky :-) On má totiž Tobiášek zrovna období, kdy si myslí, že na každém zámku je kašna nebo jezírko a v nich rybičky. Takže na zámky, kde rybičky nemají, raději ani nejezdíme :-) Návštěvu Opočna jsme měli tentorkát navíc zpestřenou tím, že na náměstí měla zrovna zastávku auta značky Wartburg.... a dvě velké motorky. A ty má Tobiášek hodně rád :-)

Zatímco Opočno bylo jen takové malé zpestření sobotního odpoledne, v neděli jsme se rozhodli pro výlet celodenní. I když ono je to ve výsledku vlastně jedno, jestli plánujeme výlet na celý den nebo jenom na odpoledne. S Tobiáškem je to vždycky nadlouho :-) Sbírání a zkoumání všeho, na co cestou natrefí, mu totiž zabírá hodně času, a tak jsme rádi, když se po hodině výletu dostaneme aspoň o pár metrů dále, než kde jsme zaparkovali:-)
V neděli jsem zaparkovali na Šerlišském sedlu. Tady jsme také nebyli poprvé, ale poprvé jsme tady cestou k Masarykově chatě potkali ovečky. Ty se také během okamžiku staly pro Tobiáška senzací dne a kdyby bylo na něm, strávili bychom u jejich ohrady celý den. My se ale chtěli dostat přece jen o něco dál. Naším cílem byl výlet k sousedům do Polska. Hned kousek za hranicemi leží totiž nejvetší rašeliniště v Orlických horách - Torfowisko pod Zieleńcem. K cestě do městečka Zieleniec, což je atraktivní lyžařské středisko na polské straně Orlických hor, jsme chtěli využít nové lanovky. Ta ovšem nejezdila, a tak jsem se dolů vydali po svých. No a vzhledemk tomu, že i nahoru jsme pak museli po svých, bylo nám jasné, že námi plánovaný cíl je nad naše časové možnosti. V Zielenci ale naštěstí nejsou jen vleky a bufety pro lyžaře, ale stojí tady také velmi zajímavý kamenný kostel. Takže úplně bez cíle ten náš výlet k sousedům nakonec přece jen nezůstal :-)

5. 9. 2010 - S koncem prázdnin skončilo i léto a první zářijové dny byly ve znamení studené fronty, a to jako že fakt hoodně studené. Proto jsme s nadějí sledovali naše rosničky, zda nám nepředpoví ještě nějaké to babí léto. A kupodivu jsme ani nemuseli dlouho čekat :-) Hned první zářijovou neděli nás počasí příjemně překvapilo. Modrá obloha a sluníčko (aspoň tady ve východních Čechách bylo :-) a bylo rozhodnuto. Bez dlouhého přemýšlení jsme si hned po snídani sbalili batůžek a vyrazili na výlet. Neměli jsme to tentokrát daleko. Naším cílem byla Jiráskova turistická chata na Dobrošově, a to je z Dobrušky, co by kamenem dohodil. Na parkovišti před chatou jsme parkovali mezi prvními. Když se nám podařilo probrat spícího Tobíska (ten samozřejmě usnul těsně před příjezdem k chatě), porozhlédli jsme se kolem chaty a samozřejmě si vylezli i na rozhlednu. Poté, co jsme zdolali necelou stovku schodů nahoru, mohli jsme se kochat výhledy do okolí - Náchod, Rozkoš a samozřejmě nechyběl i nějaký ten bunkr :-) A protože nám při tom stoupání do schodů a pobytu na čerstvém vzdoušku už řádně vyhládlo, zamířili jsme do zdejší restaurace na oběd. Neznalého by po příchodu mohl překvapit fakt, že téměř každý host tu má svého vlastního čísníka :-). Při našem příchodu, kdy byla restaurace ještě pooloprázdná, jich v řadě stálo nejméně 10. Za normálních okolností by to byl jev zcela unikátní, ale protože chatu spravuje Hotelová škola Hronov, věc je to zde zcela běžná. No někde si tu praxi ti studenti odbýt musí, že? Ale musíme říct, že jim to šlo a i učni kuchaři nám to dobře uvařili. :-)

Po chutném obědě už jsme pak nasedli do našeho Ceeda a z parkoviště, teď už téměř zaplněného, jsme odjížděli směr Náchod. Tobiáškovi jsme totiž slíbili, že se půjdeme ještě podívat na medvědy :-) Ludvík a Dáša naštěstí byli venku, tak měl Tobiášek radost. Poté jsme se vydali na procházku zámeckou alejí s cílem dojít do Babiččina minizoo koutku. Bohužel směrovník neukazoval, jak daleko se onen koutek nachází a protože jsme neměli kočárek a Tobiášek byl už docela unavený, nakonec jsme do cíle nedošli. Došli jsme ale alespoň k vojenskému hřbitovu. Tady jsme také ještě nikdy nebyli a musíme říct, že místo mělo opravdu jedinečnou atmosféru a hodně na nás zapůsobilo.
Výlet se nám opravdu vyvedl a Tobiášek? Ten si to celý den moc užíval a samozřejmě, že v autě odpadnul dřív, než jsme se stačili vymotat z Náchoda :-)

22. 8. 2010 - Jeden z posledních prázdninových víkendů sliboval hezké počasí, tak jsme se rozhodli, že jej neprosedíme v Dobrušce, ale vyrazíme si do Českého ráje, kde jsme ještě nebyli. Při pohledu do turistické mapy jsme hned věděli, že všechno si prohlédnout nestihneme. Na výlety jsme si vytipovali jedno z nejznámějších míst - Hrubou Skálu a pak o něco méně známé Klokočské skály. Many nám kousek od Turnova zajistila moc pěkné ubytování v penzionu Chutnovka, kde jsme strávili dvě pěkné noci. Po příjezdu v pátek odpoledne jsme se prošli do blízkého lesa na borůvky a viděli jsme i několik hub. Tobiášek na všechny ukazoval, že se nepapají. V sobotu jsme si přivstali a jeli na Hrubou Skálu, kde jsme na parkovišti byli mezi prvními. Podívali jsme se na zámek a prošli okolí se skálami. Při odjezdu něco po poledni už na parkovišti nebylo k hnutí. Odpoledne jsme navštívili Klokočské skály, které se nám líbily více. Byla tam i jedna pěkná malá jeskyně, kam někdo umístil spoustu svíček, které tomuto místu dodaly zvláštní atmosféru a o zřícenině hradu Rotštejn jsme Tobiáškovi napovídali, že tam bydli čertíci a on si moc přál nějakého vidět. To se nám sice nepodařilo, ale jednoho jsme slyšeli a Tobiášek ho pak zdárně napodoboval. V neděli dopo jsme pak navštívili hrad Kost, kde jsme si dali dobrý řízeček :-).

25. 7. 2010 - Težko tomu uvěřit, ale je to tak. Naše malé miminko už dávno není miminko. Tobísek je čerstvý dvouleťák a s přehledem vám to ukáže i na prstech. Nám zase občas s přehledem ukazuje, jaký je to malý vzdorovitý lvíček. Zejména při některých denních činnostech, jako je aktuálně například čištění zubů nebo koupání nebo polední spánek, to jsou občas trochu boje. S trpělivostí to u něj taky není žádná slává a tak se dost často rozčílí, když něco není hned, ale jinak je to většinou dobře naladěný pohodář. Však mu taky ke štěstí stačí pár autíček, nějaký ten panďuláček, kostky a pavouci :-) Nejšťastnější ale bývá, když si s ním hraje tatínek. Ten má totiž fantazii a neuvěřitelnou výdrž a je to zkrátka nejen inženýr geodezie, ale tenhle titul by dostal i za vymýšlení blbostí. Tobísek zkrátka tatínka miluje a první jeho slovo po probuzení není nic jiného než "tati".

Jsou sice občas dny, kdy bychom to naše modrooké sluníčko nejraději na chvilku někomu půjčili, ale opravdu jen půjčili :-) Jsme moc šťastní, že ho máme a přejeme mu hlavně hooodně zdravíčka a ... nám pevné nervy na jeho lumpárny :-)

24. 7. 2010 - Uplynulý týden jsme strávili se známými v jížních Čechách, přesněji řečeno ve Lhotě u Dynína, která leží zhruba 9 km od Veselí nad Lužníci. Ubytování nám zajistil Pavlík v penzionu, který je vybudován z bývalého statku. Uzavřenost celého areálu byla dobrá zejména kvůli již chodícím dětem, které se jen tak nemohly někam vytratit a měli jsme je pod dohledem:-). A těch dětí tam přijelo opravdu dost. Ubytování bylo dobré až na trochu vrzající dveře na pokojích a mírně rezervovaný přístup domácích ke svým hostům. K dispozici jsme měli i bazén, který přišel vhod zejména při příjezdu z nějakého výletu, kdy nám počasí přálo víc než dost. Navštívili jsme Jindřichův Hradec, Třeboň, malý zoopark u Borovan, muzeum autíček a motorek v Pořežanech a prošli i okolí, kde jsme krmili kapříky na bošileckém mostě. A jakmile se nám večer podařilo uspát děti, mohli jsme si my dospělí vychutnávat výborné víno od "Houmra" a poznali jsme i společenskou hru Activity. Zvlášť po nějaké té skleničce vína to byla opravdu hra velmi zábavná. Můžete se podívat na fotky a možná se více o naší dovči rozepíšeme ve "Výletech".

2. 6. 2010 - Už více než týden jsem v Krkonoších, kde si ve Špindlerově Mlýně užívám preventivní rehabilitace, na kterou mě vyslal můj zaměstnavatel. Musím říct, že to je docela příjemná věc :-). Jen to počasí zrovna nevychází moc podle představ. Je aspoň fajn, že tady na ubytovně je k dispozici dost možností jak využít volný čas. Je tady posilovna, bazén s tobogánem, tělocvična, atd. Nejlepší ale stejně bylo, jak mně tady na prodloužený víkend přijela Many. Prošli jsme se údolím Bílého Labe, což byla při občasném dešti nenáročná a příjemná procházka. Taky tady máme připravený sportovní program a moc a moc jídla :-).

8. 5. 2010 - Začátek jara a zájem našeho synka o zvířátka způsobil, že jsme docela v krátkém čase navštívili dvě naše hezké ZOO. Do té první v Ostravě jsme vyrazili i s dvěmi babičkami. Bylo pondělí, a tak tam ani nebylo moc lidí, což bylo prima. Po návštěvě ZOO nás babička Hilda pozvala na obídek do nového motorestu v Bravanticích a ocenění získal zejména řízek :-). Druhou ZOO jsme navštívili již sami výjezdem z Dobrušky. Byli jsme tam poprvé a naposledy před pár roky a zase se zahrada změnila k lepšímu. Největší obdiv u nás získal pavilon s rybičkami. Tedy ony to byly většinou docela velké kousky. A Tobiášek byl také nadšen ze surikat. To jsou takové malé roztomile vypadající šelmičky. Lepil se na sklo jejich výběhu a chtěl si je pohladit :-). Pár dní po návštěvě ZOO jsme museli rozšířit naši sbírku Schleich zvířátek právě o tohoto savce. Kromě zvířatek Tobiho zaujaly i různé kamínky na chodnících, kytičky a hrací koutky pro děti. Na závěr jsme se projeli vláčkem.

17. 3. 2010 - Minulý týden jsme strávili v jesenických lázních ubytování na vojenské léčebně Albatros. Bylo to v rámci domácí rekreace, kterou zajišťuje svým zaměstnancům armáda. První den jsme zde dojeli všichni tři a těšili se, jak si to tady užijeme. Venku bylo ještě docela dost sněhu, tak jsme si hned zapůjčili i sáňky. S Tobiáškem jsme pak kromě procházek v samotných lázních navštívili i Ramzovou a Červenohorské sedlo, kde jsme měli pravé zimní počasí. Ve čtvrtek si pro synka dojeli babička s dědečkem ze Studénky, kteří pak jeli navštívit známé do Šumperku a my dva měli zbývající dny jen pro sebe. Hned další den jsme se vydali lanovkou z Ramzové na Šerák, kde nás trošku nemile překvapilo počasí, ale i to mělo své kouzlo. Také jsme prošli většinu pramenů, které se nacházejí v blízkosti lázní a dozvěděli se něco o historii tohoto místa a o osobě Vincence Priessnitze. Pár dní navíc bychom tam ještě určitě využili. Hodně se nám tam líbilo. Zásluhu na tom měla i výborná kuchyně v hotelu :-).

24. 1. 2010 - Tak to trvalo docela dlouho, ale nakonec se podařilo a je tady pár nových řádků. Čas vánoční a povánoční jsme strávili v kruhu rodinném ve Studénce, kde jsme oslavili i příchod nového roku. Před Vánocemi jsme se podívali do Brna, kde jsme nasávali atmosféru a navštívili koncert folkové skupiny Mošny, Tobiáška by to asi ještě nebavilo, tak zůstal ve Studénce. Nový pracovní rok jsem strávil v Dobrušce sám, zbytek rodinky zůstal ještě na Moravě a Tobi se tam užíval sníh se svými kamarády. Díky počasí dorazili do východních Čech až skoro po 14 dnech, kdy mně je babička s dědečkem přivezli, za což jim děkuji.
Tobi má velice dobrou paměť, hned věděl, kde má své autíčka, kde na náměstí mají obchod s hračkami a v které uličce je obchůdek s rybičkami :-). Prospěla mu změna prostředí a většinou má dobrou náladu.

31. 8. 2009 - V pondělí nám začala týdenní dovolená na Moravě. Musím říct, že počasí nám vyšlo a tentokrát nám naše dovolenkování nezkazila ani žádná nemoc. Mohli jsme tudíž vyrazit i na nějaký ten výlet. V poslední srpnový den jsme se vypravili do Rožnova pod Radhoštěm navštívit skanzen, kde jsme byli naposledy hodně dávno. Za tu dobu to tam ještě zkrásnělo, takže se nám tam líbilo. A po opuštění valašské dědiny jsme si zašli i do centra Rožnova, kde jsme si dali oběd a prošli jsme se krátce kolem Bečvy.
Večer za námi do Studénky přijeli výletníci ze Znojma - sestra Lenka a její přítel Vláďa, kteří s námi hned druhý den vyrazili na Pustevny a Radhošť. Tobiášek poprvé jel sedačkovou lanovkou a při zpáteční cestě dokonce na lanovce usnul :-). Celý den bylo jasno, takže panoramata byla moc hezká, občas jen trošku více foukalo. Fajn také bylo, že jsme si ještě pochutnali na borůvkách. Ve středu jsme se pak jeli koupat na Olešnou do aquaparku, který jsme měli skoro celý pro sebe, zřejmě díky tomu, že už bylo září. Zbytek týdne jsme víceméně prolenošili doma.

23. 8. 2009 - Tento víkend jsme trávili na Moravě a v neděli jsme si udělali výlet do nedalekého Štramberka. Docela dlouho jsme tam nebyli a za tu dobu se tam pár věcí změnilo. Na místě bývalého škvárového hřiště v bývalém lomu vzniklo arboretum s velice vzácnou florou i faunou. A navíc se tam nacházely dvě kešky, takže další důvod pro návštěv byl :-). Nejprve jsme si dali oběd v jedné restauraci na náměstí a následně zašli do blízké minizoo, kde bylo hodně rybiček. Pak jsme přejeli kousek dál k arboretu, kde to bylo pěkné. Bohužel návštěvu kazila trošku zvláštní paní správkyně, která se neustále snažila říkat co všechno se nesmí. Tobískovi to ale nevadilo, měl velkou radost zejména z množství kamínků.

16. 8. 2009 - V sobotu jsme se vypravili opět do Orlických hor, které máme velice blízko a navštivili jsme přírodní rezervaci Zemská brána. Trošku nás navnadily i páteční zprávy na ČT1, kde byla reportáž právě z tohoto místa. A vypadalo to, že podobně se nechalo inspirovat mnoho dalších lidí, protože po příjezdu na místo jsme měli docela starosti se zaparkováním vozidla. Jakmile jsme ale toto vyřešili, mohli jsme se v klidu už jenom kochat hezkou přírodou kolem divoké Orlice. Naučná stezka vede až do Kostelce, ale tam jsme nedošli. Udělali jsme si jen menší kolečko, kdy jsme to otočili u pašerácké lávky. Tobiášek se chvíli nesl a chvíli šlapal po svých. To ale po pár krocích vždy zastavil, protože jej něco zaujalo... klacík, kamínek, brouček,... :-). Nakonec jsme se ještě zastavili u Orlické chaty u Rampušáka, kde jsme si dali něco k jídlu a pití. Po příjezdu do Dobrušky jsme ještě zašli na koupaliště. Tam jsme strávili rovněž velkou část neděle.

9. 8. 2009 - Víkend jsme pojali výletově a velkou část jsme strávili mimo náš dobrušský byt. V sobotu jsme se rozhodli navštívit Častolovice s pěkným zámkem a minizoo. Vyjeli jsme nedlouho po obědě a měli jsme nečekanou zastávku v Bílém Újezdě, kde se konala výstava drobného zvířectva... to jsme si nemohli nechat ujít :-). Ta spousta králíků, holubů, morčat atd. se samozřejmě Tobískovi líbila. Největší obdiv ale sklidily ovečky. Po této nečekané zastávce nám kluk v autě usnul a probudil se až v kočárku na nádvoří zámku. Je tam velice příjemná atmosféra a já bych si tam taky pospal. Po probuzení jsme šli mezi zvířatka a na cestě zpět se zastavili ještě u skluzavky a houpaček. V neděli jsme vyjeli vyzkoušet naostro naše nové nosítko pro synka na Šerlich do Orlických hor. Počasí nám přálo a při příjezdu na parkoviště bylo příjemně čerstvo. Docela nás udivilo velké množství cyklobusů, které neustále přivážely nahoru nadšené cyklisty. První naše zastávka byla u Masarykovy chaty, kde jsme si udělali svačinku a šli směrem na Bukačku a k šerlišskému mlýnu. Ještě předtím jsme ale vyzkoušeli borůvky, které Tobiáškovi hned zachutnaly (jak jinak, že? :-) ). Dole u mlýna a u vodníka jsme si udělali přestávky a nahoru k chatě nám Tobík na zádech usnul. Zdrželi bychom se možná i déle, ale museli jsme být v Dobrušce před pátou, protože na náměstí v tento čas měl začít koncert brněnské skupiny Svítání, kterou má Many ráda a i já jsem navštívil již několik jejich koncertů.

25. 7. 2009 - Tak to uteklo jako voda a náš malý synáček oslavil své první narozeniny. Při té příležitosti jsme si řekli, že by nebylo špatné udělat menší zahradní slavnost, při které by se sešla celá rodina a příjemně bychom tak strávili jeden letní den. Několik dní předtím se sice zdálo, že sobota proprší, ale nakonec i počasí bylo docela hezké, a tak se to celé povedlo. Dědeček připravoval chutné pochutiny na grilu, malá Karinka čepovala pivo a zdá se, že se všichni zúčastnění bavili. Tobiáškovi se spousta lidí samozřejmě líbila, stejně jako balonková a lampionová výzdoba. A snad měl radost i z toho množství dárků, které dostal. Nyní máme trošku obavu z toho, kam je všechny umístime :-). Tímto bychom chtěli ještě jednou všem za dárečky poděkovat a taky za to, že se dostavili. Za rok ahoj :-).

4. 7. 2009 - Hezké sobotní počasí nás "vyhnalo" na výlet :-). Vybrali jsme si místo ne příliš vzdálené, kde jsme spolu ale ještě nebyli. Byly to Hukvaldy se svým majestátným hradem. Stejný nápad mělo hodně dalších lidí a krátce po příjezdu jsme potkali i bratrance Davida a v oboře i jeho Hanku a malého Daniela. Ti nešli na obyčejný výlet, ale spěchali na svatební obřad. Do kopce jsme si pěkně zafuněli, protože bylo docela teplo, naštěstí větší část cesty vede pod korunami stromů. Po výstupu k hradu jsme si udělali krátkou přestávku na oddechnutí a sledovali příjezd nevěsty. A pak už jsme se jen procházeli hradem. I když jsme museli Tobiáška docela často nosit, protože s kočárkem se všude dostat nedalo, prohlídka se nám líbila. A myslím, že se líbila i synáčkovi. Vždyť všude bylo tolik "kamínků", které má tak rád :-). Po návratu do vesnice jsme se zastavili ještě na oběd, kde se Tobík v restauraci rychle skamarádil v dětském koutku s dalšími dětmi a výlet jsme zakončili v Kozlovicích, kde největší obdiv sklidil sestřin křeček :-).

27. 6. 2009 - Na víkend za námi do Dobrušky dojeli ze Studénky babička s dědečkem. Hlavně proto, že nás chtěli vidět :-). A také proto, že já budu příští týden pracovně opět v terénu, a tak si dnes Tobiáška a mou drahou ženu odvezli na Moravu, kde za nimi v pátek přijedu. Včera tady bylo pod mrakem, ale nepršelo, a tak jsme si udělali výlet do nedalekého polského lázeňského města Kudowa Zdroj. Dříve jsme tam ještě nebyli a byli jsme docela zvědaví, jak to tam vypadá. Nakonec jsme výletu nelitovali. Z Dobrušky jsme tam byli za zhruba půlhodinu a po nalezení místa k zaparkování jsme se vydali na procházku městem. Po několika minutách jsme došli do centra a do lázeňského parku. Architektura a obchůdky kolem hlavní ulice trošku připomínaly Luhačovice. Tobiáškovi se nejvíce líbili zdejší lázeňští holubi, rybičky v jezeru na konci parku a zkusil i vodu z jednoho ze zdejších pramenů. Na závěr jsme si dali malé občerstvení a jeli zpět na "základnu". Neprochodili jsme celé město, protože synáček byli již kolem poledne opět unaven a chtěli jsme, ať spinká v autě. Ale určitě se tam ještě podiváme.

18. 5. 2009 - Tak od soboty máme v rodině nového miláčka. Je přesně 4470 mm dlouhý a nazývá se Kia Cee'd SW. Už nějaký čas jsme si pohrávali s myšlenkou výměny letité fabie za něco novějšího. Ta nevyhovuje zejména již co se týká prostoru a postrádáme tam klimatizaci. Tobík již v teplých dubnových dnech trpěl v autosedačce a docela se potil. Nejprve jsme chtěli nějaké 2 - 3 roky staré auto, ale určitě bychom neměli štěstí na kus a koupili nějakou šunku. Je špatné, že nemáme ani známého, který se v autech opravdu dobře vyzná a pomohl by nám s koupi ojetiny. Nakonec jsme tedy dali i na doporučení známých a po přečtení několika recenzí a zkušební jízdě objednali tohoto krasavce. Na dodání jsme pak čekali skoro 2 týdny a díky tomu, že Many pracuje ve zdravotnictví, měli jsme i speciální (a docela velkou) slevu:-). Až časem uvidíme, jestli jsme udělali dobře, ale zatím jsme spokojení. V sobotu večer jsme se projeli krátce po dálnici a v neděli zajeli i s babičkou a dědečkem do ostravské Zoo.

10. 5. 2009 - Na prodloužený víkend díky státnímu svátku jsme se vypravili na Slovensko do Belé, kde jsme byli opět pár dní bez teplé vody a splachovacího záchodu :-). Nebylo to ale vůbec naškodu. Dojeli jsme tam ve čtvrtek i s dědečkem a babičkou, kteří nám hodně pomohli se zabydlet a dělali jakousi logistickou podporu :-). Tobiášek byl nadšen zejména z horské říčky, která protéká v blízkosti chalupy a rovněž z Bura. To je pejsek, který hlídá návštěvníky stavení. V pátek dorazili další spolubydlící ze Studénky: Lucka s Michalem a malým Kubíkem a jejich kamarádi Vanda s Michalem. V tento den jsme navštívili Jánošíkove diery, kde jsme poprvé vyrazili do přírody s nosítkem pro Tobíka. Moc se mu to ale nezamlouvalo, a tak jsme zde vykonali jen krátkou návštěvu. Večer jsme se pak bavili v chalupě při výměně dudlíků mezi Tobíkem a Kubíkem a při koupeli malého Kuby. Většina dospělých obyvatel pak neodolala koupeli v docela ledovém potoku. V sobotu ráno to vypadalo s počasím všelijak, jen ne hezky. Naštěstí se umoudřilo a v době příjezdu Marka s Verčou a jejich dvojčat už bylo pěkně ,a tak jsme se rozhodli pro výjezd do Vrátné doliny. Těšili jsme se na lanovku, která dopravuje zájemce do nadmořské výšky 1490 m. Dokonce se podařilo kabinkou dostat nahoru kočárek pro dvojčátka, a tak i Karolínka s Kateřinkou si mohly vychutnat vysokohorský vzduch. Tobiáška jízda v kabince velmi bavila, nahoru se kochal krajinou kolem, na cestě zpátky dolů pak zkoušel neúspěšně odstranit některé šrouby uvnitř kabiny. Nahoře u chaty jsme se pak rozloučili s ostatními. Ještě v sobotu nás totiž čekala cesta do Studénky, a tak jsme narozdíl od ostatních pokračovali krátkou procházkou k Chlébu. Navíc Tobík byl unavený a nemohl v krosničce usnout, takže na dlouhé chození by to stejně nebylo. I ta chvilka nahoře stačila ale na to, abychom si pořádně vychutnali nádherné výhledy kolem. Z Vrátné jsme to pak vzali přes Čadcu zpět domů do Studénky.

ARCHÍV