3. 5. 2007 - Letošní jaro nám připravilo několik krásných kombinací státních svátků. Jednou z nich bylo volné úterý 1. 5. Stejně jako mnoho dalších lidí i nás napadlo vzít si v pondělí dovolenou a vyjet někam na výlet. Měli jsme také štěstí v tom, že se mi ozval přes mail jeden dávný spolužák ze základní školy v Kozlovicích a zeptal se mě, zda bychom s nimi nechtěli jet na Šumavu. Rozhodování to bylo poměrně snadné, protože já osobně jsem v tomto koutu republiky ještě nebyl a hodně mě to lákalo. Navíc se mělo jezdit na kole a my jsme se letos s těmi našimi stroji ještě skoro vůbec pořádně neprojeli. A ještě více nás lákalo i setkání s Pavlem a jeho slečnou Markétou. Celý minulý týden jsem trávil v Brně v pracovním shonu a Many měla také co dělat, tudíž moc "organizačně" připravení na tento výlet jsme nebyli, což teda byl rozdíl oproti naším jiným výletům. Naštěstí Pavel měl všechno naplánováno a vše vyšlo moc pěkně. A jak jsme se vlastně měli? To se můžete dočíst dále....

Svůj hlavní stan jsme rozbili ve Volarech, kde jsme bydleli v Apartmánech u Jíchů. Jde o rodinný penzion přímo ve středu tohoto městečka. My jsme vyjeli z Hradce Králové něco po třetí hodině a jelikož jsme se chtěli vyhnout velkému provozu na hlavních komunikacích, dali jsme přednost méně frekventovaným cestám. Many mě dobře navigovala pomocí autoatlasu až někde k hoře Blaník, kde jsme se vyměnili a je to docela divné, ale hned v další vesnici jsme nesprávně odbočili. Předtím od pondělka až do pátku jsem úspěšně navigoval vojenský teréňák po jížní Moravě, tudíž mě tato situace docela zaskočila :-). Naštěstí si Many poradila dobře sama a již v pohodě jsme projeli Táborem, Prachaticemi a do Volar jsme dojeli asi o půl deváté. Zde jsme se setkali se dalšími "účastníky zájezdu", kteří právě došli z večeře. Jelikož jsme byli docela utahaní, brzo jsme zalehli do postelí a těšili se na sobotní ráno, až nasedneme na kola.

Svůj pokoj č. 7 jsme měli v podkroví penzionu a pod námi byla dvojka, kde bydleli Markéta s Pavlem. Jelikož u nás docela vrzala podlaha, nebylo divu, že dole hned věděli, kdy jsme vstávali:-). A v sobotu to bylo docela brzo, protože jsme šli nakoupit si nějakou snídani a svačinku do jedné ze zdejších samoobsluh. Už kolem sedmé zde byla spousta lidí. S připravenou snídani jsme došli o patro níž, kde se již snídalo a tak proběhlo naše první větší setkání. Po deváté jsme již byli na kole a začali stoupat za Volary. Ze začátku bylo ještě trošku chladno, ale pak sluníčko už jen příjemně hřálo. Cílem naší první etapy bylo Plešné jezero v nadmořské výšce 1090 m.n.m. Jelo se tam hodně pohodově. Zbytečně jsme nepospíchali a dokonce krátce po výjezdu jsme našli první kešku u Soumarského mostu. Pro Markétu s Pavlem to bylo první seznámení s geocachingem.

Po poledni, v čas oběda, jsme dorazili k Plešnému jezeru. Posledních pár kilometrů bylo hodně do kopce a byla to opravdu makačka. Čím více jsme se blížili k jezeru, tím jsme potkávali stále více cyklistů, ale i pěší a k vidění bylo i pár kočárků. Po příjezdu k cíli jsme si pročetli pár informačních tabuli a dali se do řeči i s místním "hlídačem". Následovala svačinka a porada ohledně toho, kudy se pojedeme dále. Také jsme se prošli asi 300 metrů po jedné z turistických tras, kde bylo k vidění tzv. Skalní moře. A pak nás čekala zpáteční cesta dolů po stejné cestě, po které jsme vyšlapali nahoru. Teda ne celá, protože jsme si chtěli prohlédnout další zajímavou věc - Schwarzenberský kanál. Předtím ale byla ještě pauzička na pivo, ani Many neodolala a černý Kozel jí moc chutnal :-).
Pak následovala několikakilometrová projížďka podél kanálu a najednou jsme byli u Lipna. Projeli jsme se kolem horní části tohoto vodního díla na nové pěkné asfaltové silnici. Na té se proháněla i spousta bruslařů. Vyjeli jsme v obci "Pěkná" a chtěli dále jet po turistické značce přes les směr Volary. Toto nám překazily spadlé stromy z lednové přírodní pohromy. Je zajímavé, že i po tak relativně dlouhé době zde jsou neprůchodné turistické cesty. Kousek jsme se tedy vrátili do Pěkné a do Volar se vrátili po hlavní cestě. Večer jsme si zašli na večeři do jedné z místních restaurací a já si dal dobrý řízek s méně dobrými kroketami. Vlastně možná ty krokety byly dobré, mně se nicméně již po dvou pivech špatně napichovaly :-).

V neděli jsme si naplánovali kratší výlet. Chtěli jsme se podívat do blízkého Boubínského pralesa. Po táhlém stoupání, které nás čekalo hned za městem, nás zastavily popadané stromy, které ležely na cestě. Naštěstí tento úsek nebyl moc velký, my protáhli kola lesem ,a pak nás čekal kopec dolů, projížďka kolem železniční trati a nakonec parkoviště u pralesa. My jsme ještě kousek ujeli a uzamkli naše přibližovadla u informačního centra. Dále jsme šli po svých. Celý prales jsme si chtěli obejít, ze začátku to vypadalo dobře, pak se ale hezká procházka změnila v hezkou akční "prolízačku". Cestou nahoru nás totiž čekalo nespočet padlých stromů, které na některých místech rozbořily i ochranný plot pralesa. A musím se přiznat, že jednou jsme byli nucení i na půdu této přírodní rezervace vkročit. Nahoře jsme si udělali malou přestávku na svačinku a šlo se dolů. Trošku nás začaly strašit temné mraky a vítr, a tak jsme se vydali ke kolům. Po jejich odemčení jsme se ještě zastavili v tábořišti u stánku s občerstvením, kde jsme nepohrdli strakonickým lahvovým pivem a vídeňským párečkem. Po této zastávce jsme se vydali již směrem "domů". Protože jsme se chtěli vyhnout velkým cestám, vzali jsme to opět přes lesní zpevněné cesty. Po jednom sjezdu na takovéto cestě se Pavlovi přetrhl řetěz a my mohli na vlastní oči vidět, jak probíhá oprava. Jelikož ale oprava zabrala nějaký čas, rozhodli jsme se s Manuelkou, že dojedeme do Volar a pokud by se Pavlovi oprava nepovedla, dojedeme s fabčou co nejblíže k místu "havárie". Po příjezdu do Volar jsme se ještě trošičku projeli vlastním městem a prohlédli si například zdejší plavecký bazén. Pár minut po příjezdu k penzionu dojeli i Markéta s Pavlem na opraveném kole. Po večeři jsme se vydali najít zdejší kešku. Měla být umístěna na konci křížové cesty, která byla kousek za městem. Po příjemné procházce nás šipka zavedla na jedno vyvyšené místo uprostřed lesa. Zde měl být pravděpodobně konec křížové cesty. Zachováno zde bylo kamenné schodiště, "hrob Ježíše" a zřejmě základy od kapliček. Hledání nám docela dalo zabrat. Ani po vyluštění nápovědy jsme nebyli dvakrát moudří. Nakonec ale úspěšně nalezeno. Many opět prokázala svůj vyjímečný talent na hledání kešek :-). Po nalezení jsme si zašli na večeři a já si dal dobrý řízek s hranolkami.

Jelikož byla předpověď počasí na pondělí již méně přivětivá, rozhodli jsme se pro výjížďku autem do Českého Krumlova. Projeli jsme se kolem Lipna, rafinovaně zaparkovali bez placení a vydali se na prohlídku města. Já jsem zde byl poprvé a velmi se mi zde líbilo. Nejprve jsme vyrazili na zámek, prošli se zahradou a vystoupali na věž. Bohužel zrovna bylo pondělí, a tak samotný zámek byl uzavřen. Pak jsme se vydali k jezu pod zámkem, kde na nás čekala jedna microcache a protože se blížilo již poledne, začali jsme vyhledávat nějakou příjemnou restauraci. Nakonec jsme skončili na zahrádce blízko Vltavy, kde jsme mohli pozorovat kolem proplouvající lodičky. Na sluníčku bylo příjemně, ve stínu už bylo chladněji, a tak jsme se těšili na hlavně teplý oběd :-). Po jídle jsme se ještě prošli městem, a pak se autem vydali k druhé kešce. Náš další cíl byl Rožmberk nad Vltavou, kde jsme se zašli podívat k zámku a udělali jsme zde i pár fotek:-).

A z něj jsme to měli kousek do Vyššího Brodu a do zdejšího cisterciáckého kláštera. Tady jsme měli docela štěstí, protože i když bylo pondělí, podařilo se nám domluvit prohlídku unitř. Tyto prostory byly zrestaurovány a částečně zpřístupněny díky dotacím Evropské unie. Absolvovali jsme asi hodinovou prohlídku, která byla trošku poznamenána tím, že náš průvodce se musel věnovat i několika německým turistům, kteří šli s námi. V současnosti zde žije 8 mnichů, z toho se podařilo Markétě oknem jednoho vidět :-).

Podrobně se o tomto klášteře můžete dočíst např. na této stránce. Z ní pochází i výše umístěná fotografie. V pondělí večer jsme byli svědkem lampionového průvodu, který začal ve Volarech nám pod okny. Naproti nich totiž stojí základní škola a před ni bylo shromaždiště této akce. Mělo to celé vypuknout o půl sedmé. Nakonec ale celé procesí především malých děti se svými rodiči a s dechovkou vyšlo po sedmé. My se napapali a vyšli se podívat za město k velkému ohni, čarodějnice už ale byly upálené.

V úterý ráno jsme se rozhodli na cestě domů zastavit ještě u zříceniny hradu Hus, kde měla být mimo jiné i skrýš geocachingu :-). To byla naše poslední společná procházka, po které nastalo loučení. "Pražáci" se vydali na sever prohlédnout si město Písek, my na severovýchod směr Studénka. Také jsme si ještě udělali zastávku u zámku Červená Lhota. Bylo docela teploučko a na sluníčku bylo moc příjemně. Domů jsme přijeli kolem šesté večer. Celý výlet se nám moc líbil a ještě jednou děkujeme Markétě a Pavlovi za to, jací byli milí společníci.