a Tomáš Tomáš Manuela
15. 12. 2007 - Poslední víkendy trávíme skoro jen v Hradci, protože v případě zasněžených cest se nám moc cestovat na Moravu nechce a
aspoň se budeme více těšit na Vánoce s našími blízkými.
Předminulý týden byl ve znamení výměny oken v bytě. Je docela zvláštní, že jen co udeří první mrazíky, vpadnou vám do bytu řemeslníci
a s kladivy a pilami v rukou vám začnou ničit vaše dřevěné okna. Člověk by čekal, že to spíše budou dělat někdy na jaře, či v létě,
případně v době babího léta. Nicméně náš panelák se rozhodl jinak, a tak již tady asi 3 týdny panuje čilý stavební ruch. Předtím
samozřejmě probíhaly vzrušené domovní schůze, které byly nabity emocemi. Kam se na to hrabou televizní seriály! Ale i přes zvýšené
hlasy a sem tam nějakou nadávku jsme se nakonec nějak dohodli. Zejména starší měli připomínky... jako obvykle:-).Odměnu za to "utrpení", které jsme podstoupili při úklidu jsme si vybrali v neděli večer, kdy jsme se vydali do Klicperova divadla, tentokrát ale na koncert skupiny Kryštof. Ten se opravdu povedl a nakonec kolem 23.hod. aplaudovalo skupině kolem Richarda Krajča celé vyprodané divadlo. Kvůli velkému zájmu museli přidávat jeden odpolední koncert.
21. 10. 2007 - Jeden z posledních relativně hezkých podzimních dnů jsme využili k návštěvě ne příliš vzdáleného městečka Lázně Bohdaneč.
Původně jsme chtěli někam do Krkonoš nebo do Orlických hor, ale po shlédnutí sobotního pořadu Panorama jsme změnili
názor. Významnou roli v tom hrálo to, že naše autíčko ještě nemá na sobě zimní pneu. Vydali jsme se tedy do výše zmíněného
lázeňského městečka. Pro turisty určitě atraktivní je tzv.
Gočárův okruh, což je vlastně naučná stezka městem.
Prošli jsme si při ní lázeňský park a nedaleký les a došli až na zdejší hřbitov. Tady jsme nalezli několik zajímavých hrobů, mezi nimi třeba
i hrob Gočárových rodičů či zakladatele zdejších lázní. Během naší procházky jsme narazili i na několik staveb, které jsou dílem samotného
slavného architekta Gočára. Byl to například lázeňský dům, vodárenská věž a tzv. Gočárova vila. Vzhledem k tomu, že na
popisku naučné stezky chyběla doprovodná fotografie této vily, Many se nejprve kochala úplně jinou stavbou. Když pak tu správnou identifikovala,
tak už tolik nadšená nebyla. Holt funkcionalismus není jejímu srdci nebližší. Ten den již bylo trošku chladněji, naštěstí občas sluníčko
vykouklo, a tak to byla docela příjemná procházka. A večer nás čekala další premiéra v Klicperově divadle. Tentokrát to byla divadelní adaptace románu
Klause Manna
Mefisto a byla to dokonce premiéra česká. Zřejmě proto celé představení snímaly i kamery České televize.
12. 10. 2007 - K fotkám ze svatby přidány k prohlédnutí naše kompletní svatební noviny i s bulvární přílohou. Přímý
odkaz je tady. Můžete si pročíst 16+4 stran kvalitního
čtení:-). A ke stažení je i video, na kterém pracovala usilovně Many a které bylo promítáno přímo na svatbě přes projektor.
Pojednává o našem dětství, studiu atd.:-).
7. 10. 2007 - Konečně jsme se dočkali trošku klidného víkendu. Minulý byl ve znamení učení, protože v pondělí dělala
Many zkoušky. Ty dopadly dobře a my se chtěli tento víkend podívat někam do přírody, protože podzim je opět krásný a
stává se našim nejmilejším ročním obdobím. V sobotu nás čekala i kultura. Opět začaly naše návštěvy divadelních premiér
v Klicperově divadle a první kus nesl název Turandot. Je to hra Carla Gozziho, který v pohádkovém příběhu o princezně Turandot
originálně zkombinoval tragické a komické prvky. Exotický příběh plný vypjatých citů a činů se odehrává v atraktivních
barevných kulisách orientálního paláce, v němž intrikují vykutálené komické postavičky rázovitých Evropanů - v podání
hradeckého divadla to jsou 3 trpaslíci z Pardubic.Musím za nás oba říci, že se nám tento divadelní kus velice líbil. Celé hlediště se dobře bavilo a hlasitý smích na konci vystřídal skoro nekonečný potlesk, který patřil všem hercům a panu režiseru Janovi Jirků.
Dnes jsem si vyjeli na výlet do přírody. Přišli jsme na to, že jsme již dlouho nejeli vlakem, a tak jsme se rozhodli, že tentokrát svěřime naši dopravu do péče Českých drah. A vypravili jsme se do Litic nad Orlicí, kde se nachází i zřícenina gotického hradu. Cesta vedla přes Kostelec nad Orlicí a kolem obce Potštejn, kde se rovněž nachází hrad. Motoráček nás vezl lesy, občas přejel přes Divokou Orlicí, byla to příjemná cesta. Sluníčko se opíralo o různobarevné stromy a my ještě ve vlaku posnídali. Našli jsme dvě kešky, na litickém hradě dostali i krátký výklad, a pak jsme se vydali po turistické značce cestou podél Orlice do Potštejna, kde jsme nasedli na vlak a jeli zpátky do Hradce. Můžete se podívat na pár fotek.
29. 9. 2007 - Pomalu se blíží doba mého půlročního použivání tohoto notebooku a já bych chtěl napsat své zkušenosti s tímto
počítačem.Zhruba na konci minulého roku mně začal můj první přenosný počítač trošku vytáčet. Byl čím dále hlučnější, teplejší, přes obrazovku začalo pobíhat vlnění. Také mě už trošku unavovalo neustále nosit toto více než čtyřkilové "závaží". Navíc procesor v tomto stroji již nedovoloval plnohodnotně užívat televizní tuner a některé programy. Rozhodl jsem se proto, že přišel čas na změnu. A tak jsem začal pročítat různá diskuzní fóra a recenze. Jestliže Vás zajímá, proč má volba padla právě na Dell, můžete číst dále. 28. 9. 2007 - Tak se konečně dostávám k tomu, abych zde napsal něco o naší svatbě. Týden před tímto datem byl ve znamení příprav a na naše stránky jsme trošku zapomněli. Tímto bych to chtěl napravit a kliknutím na obrázek vpravo si můžete něco o naší svatbě přečíst. 1. 9. 2007 - V sobotu se konal v Kopřivnici "Den v Tatře" u příležitosti 110 let od výroby prvního automobilu ve střední Evropě. Počasí sice nebylo úplně ideální, ale i přesto si tuto událost nenechala ujít spousta lidí. A mezi nimi jsme byli i my - já, Many a její maminka a tatínek. Na chvíli jsme si odpočinuli od předsvatebních příprav. Vstupenky jsme měli od mého taťky a mohli jsme zaparkovat přímo v areálu automobilky. Jelikož dopoledne mírně pršelo, věnovali jsme svou pozornost nejprve prohlídce několika velkých hal, kde jsme shlédli nejrůznější stroje a zařízení a udělali si zevrubnou představu, jak asi vzniká nákladní automobil.
Poté jsme se vydali na polygon, kde byli seřazení osobní i nákladní veteráni a stálo tam i velké pódium, kde se později odehrávaly vystoupení populárních interpretů. Netřeba podotýkat, že zde bylo i nespočet stánků s občerstvením a Toi-Toi budek:-). Kromě veteránů zde stály seřazené i současné tatrovky. K poslechu nám hráli: Rock´n´roll Band Marcela Woodmana, Věra Špinarová, Jana Kirschner, Miro Žbirka, Beatles revival a večer Kabáti.
 |
 |
 |
 |
18. 8. 2007 - V neděli 12. 8. jsme měli to štěstí a vychutnali si se spoustou dalších lidí moc hezký koncert Jarka Nohavicy na Hukvaldech. Celý koncert umocňovalo prostředí amfiteátru pod širou oblohou. A také bylo dobré, že nepršelo :-). Ono to totiž skoro celou dobu vypadalo na to, že něco padat z nebe bude. Už od rána jsme se na koncert těšili a upírali zraky k obloze. Také bylo dobré, že jsme bezproblémově našli lístky, které byly koupeny již skoro před měsícem v Brně. Předprodeje v našem kraji měly skoro hned vyprodáno, a tak nám nezbývalo než se poptat trošku dále od domova.
Na Hukvaldy jsme přijeli po páté hodině a i když do začátku koncertu Jarka ještě zbývaly skoro čtyři hodiny, byly všechny lavičky již obsazeny nedočkavými posluchači. Byly zde i poměrně přísná bezpečnostní opatření. Dokonce byly prohledávány batohy. Nohavica hrál od devítí do půl dvanácté a neopomněl žádnou ze svých nejznámnějších písniček a navrch přidal ještě pár písní nových. Nakonec jsme odcházeli s moc pěkným zážitkem.
 |
 |
 |
 |
16. 7. 2007 - V období od 5. do 14. 7. jsme byli hosty vojenské zotavovny Ovčárna, kde jsme strávili naši letošní dovolenou. Přijeli jsme z ní docela odpočinutí. Zásluhu na tom má určitě počasí, které se na nás střídavě usmívalo a mračilo. Zkrátka bylo takové, na jaké jsme z minulých let zvyklí. A přece bylo i trošku jiné... poprvé nám padaly i kroupy:-). To jsme naštěstí ale byli v hotelu, kde jsme využívali např. bazén a vířivku. A když bylo hezky, tak jsme stihli navštívit skoro všechna místa, kam jsme zavítat chtěli. Takže v porovnáním s nynějšími vedry to bylo počasí ideální. Měli jsme sebou i kola, ale ty nakonec skoro jen odpočívaly v lyžárně. Podrobnosti o naší dovolené se dočtete zde.
3. 7. 2007 - V pátek jsme se vydali na cestu domů a to hlavně z důvodu, že Many měla sraz z gymplu po 10 létech. Odjezd z HK jsme odkládali, protože bylo docela teplo a jezdilo hodně aut. A taky proto, že jsem měl na poště balíček, který jsem si mohl vyzvednout až po 16. hod, přišla mně nová laserová myš :-). Do Studénky jsme dojeli něco po deváté večer a pochutnali si na grilovaných pochoutkách. V sobotu jsem jel po docela dlouhé době opět i do Kozlovic a dal se do objiždění příbuzných, abych jim řekl o naší svatbě.
Také jsem si prošel vesnici a byl se podívat na novou zdejší turistickou atrakci. Je ji "Obecná škola", kde si můžete prohlédnout, jak to kdysi vypadalo v první kozlovské škole. V areálu údajně vyroste ještě restaurace a staví se zde kozlovský pivovar. Zároveň z areálu "Na Mlýně" sem bude jezdit o víkendech kočár s koníčky. Tam jsme se byli podívat v pondělí a jelikož jsme měli hlad, tak jsme si tam udělali i oběd. A zjistili jsme, že zde je i nové minigolfové hřiště a od podzimu zde vyrostla i křížová cesta.
Tak je tomu něco přes týden, co se Many vrátila z pracovní cesty z Kréty. Vzala si sebou mimo jiné i fotoaparát a jelikož to s foťákem umí, tak tady zatím dám pár jejich foteček. Určitě o svém výletě ještě něco napíše, ale to nechám až na ní. Jen prozradím, že přijela docela opálená a že se mi po ní hodně stýskalo a moc jsem se těšil na její návrat.... i proto, že jsem očekával dovoz nějakého pěkného antického suvenýru :-).
 |
 |
 |
 |
8. 6. 2007 - Hned jakmile nám milí meteorologové předpověděli, že má být o víkendu hezké počasí, začali jsme vymýšlet, kam bychom
se podívali. Měl to být totiž na dlouho zase jeden z víkendů, kdy jsme ještě neměli nic naplánováno. Nejprve to vypadalo na Toulovcovy
maštale, ale Many náhodu přišla na to, že právě během soboty a neděle se má v této lokalitě konat nějaký velký cyklistický závod.
Po krátkém operativním zvažování jsme přišli na to, že ještě nemáme úplně poznány Broumovské stěny a také jsme po podrobnějším
studiu mapy zjistili, že na polské straně se dokonce nachází Národní park Stolové hory. Na obrázcích to vypadalo moc pěkně a tak jsme
se dali do hledání vhodného ubytování pro 4 osoby. Víkend jsme totiž strávili opět společně s Markétou a Pavlem.
Dále...
Tak to mají holky za sebou....Andrejka "zkoušku dospělosti" a Tomášova sestřička Lenka státnice a za odměnu si tak může před jménem psát Bc. No jo, jsou to zkrátka holky šikovné :-)
30. 5. 2007 - Poslední květnový víkend jsme trávili v Hradci a měli jsme ho docela kulturně nabitý. V pátek večer jsme se vypravili
do Dobrušky na představení Don Quichote. To se konalo v rámci akce "Zahradní divadelní slavnosti" pod širým
nebem v Archlebových sadech a herecké výkony čtyř pražských herců nás pobavily a
až na pár dotěrných komárů to byl moc pěkný večer.
Na sobotní dopoledne jsme měli původně v plánu společný výlet s Markétou a Pavlem aneb pražskými Moraváky :-) do Babiččina údolí. Počasí mělo ale plány úplně jiné a tak se výlet nakonec nekonal a my se tak místo výletování věnovali naší domácnosti. Po obědě se ale počasí přece jenom trošku umoudřilo a tak jsme si zajeli aspoň na malou vyjížďku ke Stříbrnému rybníku. Chtěli jsme si tady odlovit kešku, na kterou jsme měli spadeno už asi před měsícem, ale tenkrát asi nebyla optimální konstalace hvězd a my se nemohli dopočítat správných souřadnic. Doma jsme je teda ještě jednou přepočítali a v domění, že už půjdeme na jisto, jsme se vydali na místo činu znovu. Ale asi bylo zase cosi divného ve vzduchu, protože v pařezu u borovice, jak pravila nápověda, jsme nic nenašli. Přesněji řečeno, nenašli jsme ani ten pařez u borovice :-). Na zpáteční cestě jsem se ještě na chvilku zastavili u Stříbrňáku a chvilku si tady poleželi na dece. I když bylo sluníčko schované za mraky, bylo docela teplo a tak jsem neodolala a vyzkoušela, jakou teplotu mají kapříci v rybníce. A musela jsem jim teda závidět a zároveň litovat, že nemám s sebou žádné koupací vybavení a nemohla si v rybníce zaplavat. Však už se tady i několik koupajícíh našlo a pěkně si to užívali. Což Tomáš zas až tolik nemohl pochopit, protože pro něj ta voda ještě pořád neměla tu správnou provozní teplotu :-)
Večer jsme pak vyráželi zase za kulturou a to tentokrát do Klicperova divadla, kde nás čekala letošní poslední premiéra našeho předplatného - Silnice. Černobílý snímek s Anthony Quinnem a Giuliettou Masinou z roku 1954, který bývá často citován jako jeden z nejlepších filmů všech dob, pro divadlo upravila spisovatelka Tereza Boučková a nastudování se ujal herec a režisér Martin Stropnický. A musíme říct, že se jim to povedlo, protože i když se na jevišti odehrávál smutný a drsný příběh z cirkusového prostředí, představení nepostrádalo humor a řadu zajimavých a působivých momentů. A jak už bývá na premiérách zvykem, často se tady objeví i sami tvůrci a herci z jiných divadel a ne jinak tomu bylo i tentokrát. A tak jsme na vlastní oči viděli nejen pana režiséra s partnerkou, kterých si všimnul i Blesk, ale třeba taky hlavní postavu "Nudy v Brně" Honzíka Budaře. No a po sobotě přišla neděle a jen co jsem ráno otevřela oči a viděla venku sluníčko, hned jsem přemýšlela, kam bychom si zajeli na výlet. Někam daleko se nám moc nechtělo ,a tak jsme se nakonec rozhodli jen pro malou předobědovou vyjížďku podél Labe směrem na Předměřice. A nakonec i z téhle "obyčejné" projížďky se díky "obyčejným vlčím mákům" vyklubalo něco nevšedního a krásného. A taky jsme si dali naši první letošní třešni :-)
19. 5. 2007 - Velkou akcí tohoto víkendu bylo otevření nové "Galerie u Kudlů" ve
Studénce. Hlavní iniciátorkou této akce byla Marcela, která zde kromě výstavy několika svých obrazů obrazů dala prostor i dalším umělcům. Slavnostní otevření se konalo v 15 hodin, což jsme bohužel nestihli. Byli jsme totiž v nedalekých Bartošovicích,
kde jsme byli pozváni na nejen vodáckou akci "Otevirání Poodří". Tato milá událost se konala na statku u rodiny Klečků, kteří se nám
pochlubili novým francouzským býkem ve stádu krav. Many se těšila na nějakou akci, bohužel býk byl ve stádu zatím jen 4 dny, a tak byl
ještě docela plachý a k žádné akci se neměl. Navíc je to prý ještě docela mladík :-).
Také jsme navštívili místní zámek, kde bylo také živo. V okolí zámku se konala
řada doprovodných akcí včetně Pooderského koštování se soutěží o krále pálenky Regionu Poodří na rok 2007 v kategorii slivovice, hruškovice a jabkovice.
Bohužel jsme na místo dorazili už skoro ke konci a tak jsme na vlastní jazyk nic okoštovat nemohli.
Po příjezdu zpátky do Butovic jsme se šli podívat na výstavu, kde bylo i díky živé hudbě, bečce piva a milým lidem veselo ještě hodinu po půlnoci.
Fotky z této pohodové akce můžete najít v internetovém fotoalbu zúčastněných.
12. 5. 2007 - V sobotu jsme si udělali krátký výlet na nedalekou Kunětickou horu, kterou jsme již několikrát z dálky spatřili, ale přímo u ní jsme byli poprvé. Ve "fotkách" je umístěno několik obrázků z naších fotoaparátů.
3. 5. 2007 - Letošní jaro nám připravilo několik krásných kombinací státních svátků. Jednou z nich bylo volné úterý 1. 5. Stejně
jako mnoho dalších lidí i nás napadlo vzít si v pondělí dovolenou a vyjet někam na výlet. Měli jsme také štěstí v tom, že se mi
ozval přes mail jeden dávný spolužák ze základní školy v Kozlovicích a zeptal se mě, zda bychom s nimi nechtěli jet na Šumavu.
Rozhodování to bylo poměrně snadné, protože já osobně jsem v tomto koutu republiky ještě nebyl a hodně mě to lákalo. Navíc se mělo
jezdit na kole a my jsme se letos s těmi našimi stroji ještě skoro vůbec pořádně neprojeli. A ještě více nás lákalo i setkání s Pavlem a
jeho slečnou Markétou. Celý minulý týden jsem trávil v Brně v pracovním shonu a Many měla také co dělat, tudíž moc
"organizačně" připravení na tento výlet jsme nebyli, což teda byl rozdíl oproti naším jiným výletům. Naštěstí Pavel měl všechno
naplánováno a vše vyšlo moc pěkně. A jak jsme se vlastně měli? To se můžete dočíst
dále.
15. 4. 2007 - Téměř přesně po měsíci jsme si opět
zajeli k Ostaši a Hvězdě. Jsou to totiž místa, které jsme si minule neužili díky počasí. A velmi nás zajímalo,
jak to tam asi vypadá, když třeba svítí sluníčko :-). Tentokrát nám to vyšlo se vším všudy a ve skalách bylo opravdu krásně. Zásluhu na tom mělo
určitě i to, že jsme tam potkávali velmi málo turistů. Asi to bylo i díky včasnému výjezdu z Hradce, když jsme vyrazili
krátce po sedmé ranní, do termosky si udělali čajíka a Many upekla v pátek večer výbornou bábovku.Docela se divíme, že tyto skály, stejně jako Broumovské stěny, nejsou tak "profláklé" turistické cíle jako např. nedaleký Adršpach, protože je tam opravdu nádherně. Můžete to částečně posoudit, pokud si kliknete na "fotky".
Neděli jsme začali také aktivně a ráno se vydali na kolech k blízkému Stříbrnému rybníku, kde je známý camping. Pak jsme pokračovali přes novohradské lesy k místu, které se nazývá Suté břehy. Nachází se blízko Týniště nad Orlicí a je zde moc pěkný pohled na meandry řeky Orlice. Manuelka se ale stále cítila divně a byla jí zima, tak jsme se rozhodli naši výjižďku tady ukončit a nabrat směr zpátky na Hradec. Vzali jsme to kolem Lesního hřbitova, kde byla velká koncentrace cyklistů a in-line bruslařů a doma si Many změřila teplotu a rtuť se zastavila těsně před 39. Možná to je ze včerejšího sluníčka.
18. 3. 2007 - Dny se pomalu prodlužují, ve vzduchu je cítit
blížící se jaro a poslední týden, kdy si sluníčko bralo přesčasy nás nalákalo na náš první letošní výlet. Samozřejmě, že s blížícím se víkendem sluníčka
ubývalo a mraků na obloze přibývalo, my jsme optimismus neztráceli a jen co jsem v pátek přijela z mého týdenního školení v matičce Praze, rychle jsme zabalili
a vyrazili jsme do malé vesničky Pěkov nedaleko Police nad Metují, do penzionu
Selský dvůr. Tady totiž pro nás Tomáš zamluvil ubytování a výběr se mu vydařil na
jedničku. Po příjezdu nás čekalo příjemné uvítání a cítili jsme se tam jako doma. Pár foteček si můžete
prohlédnout tady.
Jen co jsme se ubytovali, vyrazili jsme si ještě na krátkou procházku v okolí penzionu a vychutnávali si poslední paprsky zapadajícího sluníčka. Pro ten
víkend bohužel posledního. Sobotní zamračená obloha, mlha a kapky deště nás donutily změnit naše plány a místo plánovaného víkendu s výlety do okolí jsme se po
snídani s penzionem rozloučili a vyrazili zpět do Hradce. Samozřejmě jsme to nevzali nejkratší cestou, ale i přes nepřízeň počasí jsme se zajeli podívat k nedaleké
kapli Hvězda. Místo mělo díky počasí jedinečnou atmosféru a nejen to. Byla tady i keška a po chvilce hledání se nám ji podařilo i objevit a domů jsme tak odjížděli
nejen s pocitem, že se sem brzo zase určitě vrátíme, ale i s naším, v letošním roce už druhým, geoúlovkem. A protože jsme domů dorazili místo neděle už o den dříve,
mohli jsme večer vyrazit ještě za kulturou. V Klicperově divadle nás totiž čekala premiéra Shakespearova Macbetha a nakonec jsme byli moc rádi, že nám tato hra
neutekla. Macbeth v režii Davida Drábka, který převedl děj této hry ze středověku do prostředí současného fastfoodu, byl opravdu originální. Mimojiné třeba v tom,
že v něm účinkoval největší irský vlkodav v České republice. A protože to byla premiéra, viděli jsme při děkovačce nejen samotného režiséra, ale v hledišti
také i známé tváře televizní obrazovky, třeba Romana Zacha coby pana doktora z Ordinace v Růžové zahradě. No a aby neděle nazůstala bez zážitků, zašli jsme si
na Vratné lahve, o kterých jsme slyšeli jen samou chválu a ani nás Svěráci nazklamali. A tak i když nám počasí překazilo naše plány na výlet do Broumovských stěn,
víkend jsme si užili a už teď se těšíme, až se do penzionu Selský dvůr vrátíme a všechny naše výlety, se sluníčkem nad hlavou, zrealizujeme.
3. 2. 2007 - Jasná obloha nás vytáhla ven na procházku do nedalekého parku, který jsme už navštívili několikrát. Svou rozlohou
nepatří mezi největší a leží již mimo panelákovou zástavbu. Vlastně bych řekl, že je takový trošku zastrčený a tváří se nenápadně.
Nalézá se v něm několik vodních ploch, které si oblíbilo vodní ptactvo a už i geocacheři :-). Před několika dny zde byl založen
"poklad", a tak jsme si jej šli najít. Je to zajímavé, ale za leden jsme nenašli nic, tudíž toto byla naše první letošní keška. Chvíli
se nechala hledat, ale nakonec se ukázala :-).
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
27. 1. 2007 - Podruhé tuto zimu jsme si zašli zahrát badminton do převážně tenisové haly. Poprvé jsme si to zkusili zahrát zhruba před měsícem a docela se nám to zalíbilo. A jelikož letošní zima nepřeje moc zimním sportům, přijde vhod takovéto halové sportování. Je to docela zábava a člověk se při tom i zapotí. Tentokrát se nás sešlo šest a kurt jsme měli pronajaty na dvě hodiny. V halových podmínkách jsme si vyzkoušeli i naše badmintonové rakety, které jsme ve výhodném setu koupili někdy v létě. Jednotlivé dvojice tvořili: Many a já, Markéta s Dankem a Andrea s Péťou. Přišli se za námi podívat i Maruš s Luďou :-).
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Dne 31. 1. se uskutečnila v našem paneláku jedna významná společenská událost. Byla svolána schůze všech bydlících, aby se
vyjasnily otázky ohledně výměny dřevěných oken za nová plastová. Jelikož se mně ještě nepovedlo přijít na domovní schůzi
z pracovních důvodů, Many mě předem připravovala na to, co se tam bude asi odehrávat. Abych pravdu řekl, vesměs považuji
naše spolubydlící za normální lidi. Je fakt, že i mezi nimi se najde nějaká ta výjimka, ale myslel jsem si, že všichni dokáží racionálně
uvažovat a objektivně soudit. Po té hodinové slovní přestřelce bych některým z nich odepřel svéprávně rozhodovat. Ale hezky
od začátku…
Tato sešlost byla svolána na 18 hodinu v sušárně. Již deset minut předem slyšíme na chodbě zvýšený pohyb lidí a těšíme se na
vysokou účast a na to, že poznáme všechny ty, kteří s námi bydlí pod jednou střechou. Třeba na chodníku některé známé tváře
již identifikujeme, ale anonymita města docela odcizuje. Bezpečně jen některé naše panelákové sousedy. Např. poznáme jednu
starší bláznivou paní, která žije nad námi. Dokonce poznáme i to, když je doma. Občas totiž třískne dveřmi na lodžii, vyklepává
na ní koberec i různé části svého šatníku a někdy se stane, že nějaký takový svůj svršek při této činnosti upustí a my vidíme,
jak hezky padá dolů na trávník. Také s ni hrajeme takovou zvláštní hru. Má zajímavého koníčka a to sice takového, že občas
něčím buší do podlahy. No a my se snažíme hádat, čím to asi dělá. Paleta těch zvuků je bohatá a naší představivosti si meze
neklademe. Ale abychom ji nekřivdili, poslední dobou už je docela v klidu a například včera jsme o ní ani nevěděli. Tuto paní
důvěrně zná většina obyvatel domu… párkrát se ji už totiž snažili umravnit, i odstěhovat. Sama se jednou svěřila, že by ráda
šla do domova důchodců, ale že ji tam nechtějí. A my se nedivíme. Zásadně nikomu neotevírá a pořád se jí zdá, že cítí kouř
cigaret a když vyjde z bytu ven s igelitkou Lidlu, aby si zašla to stejnojmenného obchůdku nakoupit, je hezky učesána a má
namalované rty. Při pohledu na ni si musíte uvědomíte, že ve středověku při honu na čarodějnice minimálně na jednu museli
zapomenout.
Ale zpět k naší domovní schůzi. Když bylo asi za pět minut šest, také jsme se oblékli a sešli dolů do sušárny. Nejlepší místa na
sezení kolem dlouhého stolu byla již obsazena důchodci. Měli jsme takový pocit, že byla obsazena již dlouho před šestou, protože
diskuze mezi nimi byla docela bouřlivá. Je to asi jedna z mála možností, jak se takhle sejít, a tak se tam probíraly i jiné věci, než
jen ona plastová okna. Poprvé jsem viděl i našeho správce, mladšího muže, který již seděl v čele stolu a připravoval si papíry
pro diskuzi. Něco krátce po šesté, co se dostavili poslední příchozí, kteří si sebou donesli i židličky, byla schůze zahájená. Správce
připomenul, že při minulé schůzi byla diskutována možnost využití výhodného úvěru do výše 10 mil. Kč, za který by se daly vyměnit
okna. Výhodný byl v tom, že by se na tuto výměnu dala čerpat dotace z EU, která by pokryla všechny úroky při čerpání tohoto
úvěru a že samotný úvěr by byl placen z fondu oprav, tudíž by nikdo z bydlících neplatil nic navíc ze svého. Také připomenul, že
tenkrát s tím předběžně všichni souhlasili. Před pár dny že ale obdržel jakousi petici, podepsanou zhruba 20 lidmi, kteří s tímto
nesouhlasí. Jakmile znovu vyslovil sousloví „úvěr 10 mil. Kč“, začalo to v místnosti bublat a ozvali se první křiklouni. Zřejmě ne
náhodou byli mezi nimi jen důchodci, kteří se pak vzájemně přeřvávali a rozumná diskuse skončila vlastně dříve, než měla možnost
začít. Ihned bylo poznat zřejmě staré straníky, kterým takového ojedinělé schůze připomínají „staré zlaté“ časy, kdy se více
debatovalo než pracovalo. Jeden z nich dokonce přinesl nějaký papír s tím, že trvá, aby byl tento papír přiložen k zápisu ze schůze
a že tam sepsal v několika bodech, proč nemůže být pro to, aby tato výměna proběhla. Jeho argumenty byly prosty jakékoliv
racionality. Uvádělo se tam například, že důchodci to mají v nynější době špatné a je teda nemyslitelné, že by hlasovali pro něco
takového, jako je vzít si úvěr 10 mil. Kč. Znovu bylo řečeno, že by se to splácelo všechno z fondu oprav a nemělo to význam. Za
jednu starší paní mluvila její dcera, asi 50 paní, která trvala na tom, že takováto rekonstrukce udělá byt půl roku neobyvatelným
a co má ten půlrok dělat s maminkou. Objevily se i dva normální názory, které pocházely od dvou mladších pánů, kteří argumentovali
zhodnocením bytu, menšími tepelnými ztrátami, menší hlučnosti atd. Nemělo to moc velký účinek.
Ze začátku jsme se s Many smáli, postupem času jsme si ale začali uvědomovat zbytečnost téhle „diskuze“ a občas jsme už
museli skočit i do řeči vedle stojícímu aktivnímu důchodci, protože jeho slova se už nedaly poslouchat bez reakce. Po asi hodině
nesměřovala schůze stále nikam, a tak se tak nějak sama rozpustila a my mohli odejít.
7. 1. 2007 - Tak tady máme další rok......pěkně to teda letí. Člověk si tak nějak sumarizuje rok minulý, vzpomíná na všechny
(především) hezké věci a lidi, které měl to štěstí potkat a dělá si jakousi pomyslnou tabulku, do které si zaznamenává všechny plusy
a mínusy. Nebo aspoň já jsem si takovou virtuální tabulku ve virtuálním Excelu* vytvořil:-). A musím s radostí říct, že sloupeček s klady
byl delší. V tomto ohlédnutí zpět mně pomohly i fotky, které jsme loni nafotili. Bylo jich opravdu hodně. Tak moc hodně,
že jsem si chvíli říkal, jestli je normální takhle zběsile mačkat spoušť fotopřístroje s ohledem i na to, že se pak musí tyto
data někde skladovat:-). Ale zjistil jsem, že takové množství snímků má svou nespornou výhodu v tom, že i když se Vám zdá, že
např. 2 fotky jsou prakticky shodné, při pozornějším prozkoumání si všimnete drobných detailů, které byste normálně patrně přehlédli.
Občas to připomíná hru na nalezení 10 rozdílů. A tak se tímto stráví spoustu času, který by se jinak promarnil např.
sledováním televize. Za tichého vrnění větráčku počítače si tak pěkně
"listujete" a jste opět na dovolené, nebo se známými. Při takové chvíli mě občas napadne myšlenka, na jaké fotky se budu dívat
asi za rok.
S určitým pocitem mystérioznosti jsem si trošku zapřemýšlel o budoucnosti. Člověk má své přání a vize, které by chtěl
uskutečnit a chtěl by stihnout udělat spoustu věcí. Všechno určitě nevyjde, ale to by neměl být důvod k depresi či k pocitu zklamání.
Je vysoká pravděpodobnost, že přijde další rok a tam budeme mít opět šanci něco zvládnout. Přejeme všem jen to dobré v roce 2007.
*MS Office osobně nevyužívám :-).
5. 1. 2007 - Kdyby se nějaký mimozemšťan rozhodl před svátky navštívit nějaké naše nákupní centrum (např. z důvodu koupě nových potahů na
sedadla do kokpitu), pravděpodobně by si po chvilce myslel, že se blíží nějaká strašná přírodní katastrofa, či je za dveřmi
třetí světová válka. Davy lidi, které jsme měli možnost shlédnout v televizních zprávách těsně před Vánocemi, by tomu
nasvědčovaly. Naštěstí nic takového nehrozilo, jen se opět ukázalo, že Vánoce svátky klidu a pohody už tak docela nejsou. Upřímně
jsem litoval svého bratra a taťku, kteří jeli dárečky shánět ještě 23. 12., respektive v samotný Štědrý den. A i když si to taťka
pochvaloval (prý již nikde nebyly dlouhé fronty a omezený sortiment značně ulehčil práci s rozhodováním co koupit), na tohle bych
asi nervy neměl. Tím nechci nikoho moralizovat a nabádat, ať lidé žijí trošku střídměji a nepodléhají diktátu konzumu. Každý ať
si udělá svátky takové jaké chce (my jsme si dali také jeden velký dárek... nechali jsme si zasklít lodžii:-) ). Ale jinak jsme
se mo nestresovali. Ani jsme nedělali nějaký velký úklid před samotným vypuknutím události. Many napekla ale hodně mňam cukroví
s oříšky, které se hezky papaly celé svátky:-).
Všechny dny volna jsme strávili na Moravě a líbilo se nám tam. Po nějaké době jsme se opět mohli kochat Beskydy. Pohled na
zasněžené vrcholky byl opravdu příjemný. Také jsme vyzkoušeli další, pro nás dosud nový, sport a tím byl badminton. A musíme se
přiznat, že to je hodně dobrá zábava a skvělý relax. Vytáhl nás na něj Daniel a ty dvě hodiny stály určitě za to. Ze začátku jsme
sice byli trošku jakoby zabrždění:-), ale postupně jsme se zlepšovali. Jediným kazem tak byla zapomenutá GPSka a foťák v Hradci.
S GPSkou jsme chtěli najít spoustu kešek, ať zaokrouhlíme počet námi nalezených kešek na sto. To se bohužel nepovedlo. S využitím
leteckých snímků na www.seznam.cz jsem společně s bratrem Liborem a sestrou Lenkou alespoň našli 2 kešky ve Frenštátu pod Radhoštěm.
1.10.2006 - Po dlouhé době je tady opět trošku ošklivější počasí a jelikož to na žádný výlet dnes není, rozhodli jsme se zůstat doma a kromě jiného se chceme trošku podívat i na naše stránky a přidat tady pár řádků. Přišli jsme totiž na to, že tyto stránky jsou i jakýmsi naším deníčkem, pomocí kterého si připomínáme události, které jsme v minulosti prožili... paměť člověka totiž bývá občas špatná:-)
Během léta se stalo docela dost věcí, poznali jsme nová místa a nafotili spoustu fotek. Určitě jedna z nejvyznamnějších události byla naše dovolená ve Švédsku, která nám začala dne 11.8.2006 v Turnově. Podrobně se o tomto výletu můžete dočíst na tomto odkazu.
Včera jsme si udělali výlet do Náchoda podívat se na medvědy, jak se jim daří. Poprvé jsme navštívili náchodský zámek a Many poprvé viděla zblízka vodní nádrž Rozkoš, která ale včera moc rozkošně nevypadala. Vyjeli jsme až někdy po deváté, když počasí rozhodlo, že bude docela hezká sobota. U Rozkoše nás čekala jedna keška, kterou najít nebylo nijak těžké. GPS nás navedla na jedno "parkoviště" rybářů a z auta to pak bylo asi 15 m pěšky k podezřele vypadajícímu stromu, u jehož kořene byla podezřele vypadající cihla:-). Po odsunutí cihly byla keška naše. Nebyla to sice nijak ohromující skrýš, ale i ta se počítá:-). To procházka v lese v blízkosti náchodského zámku se nám líbila více. V Náchodě jsme byli zatím jen jednou a tehdy se nám moc sympaticky nezdál. Po včerejší návštěvě si to trošku vylepšil, zámek určitě stojí za návštěvu.
Původně jsme chtěli ještě pokračovat do Trutnova, kde nás čekaly další dvě kešky, ale nakonec jsme se rozhodli pro návrat do Hradce a pro návštěvu nově otevřené obchodní pasáže blízko Tesca. No jo, není to moc na vychloubání, že jsme nakonec podlehli mamonu nakupování, ale ještě sháníme do bytu nějaké koberce:-).
24.9.2006 - Hezké nedělní počasí nás vytáhlo do Tošovic blízko Oder, kde jsme vyzkoušeli bobovou dráhu. Dali jsme si jízdu v tomto rychle rostoucím areálu a vydali se za keškou do Heřmánek k Maria Steinu. Po úspěšném odlovu jsme navštívili i nově otevřený penzion Švamlův mlýn, kde jsme si dali oběd. Restaurace je stylově zařízena, nicméně i zde již byl vidět technologický rozvoj - švarné servírky v dobových krojích s PDA v ruce:-).
Dne 14.9.-17.9.2006 jsme si udělali prodloužený víkend a navštívili Benátky. Many mně o tomto městě hodně vypravovala a chtěla, abych jej poznal taky. Společnost nám dělali Jarka a Dan. Vyjeli jsme z Prahy v lehátkovém vagónu ve čtvrtek večer a v Benátkách byli v pátek krátce po desáté hodině dopolední.
10.6.2006 - Pracovní týden byl pro mě docela hektický, protože jsem zastával funkci šéfa, jelikož ten si vzal dovolenou. Byl tudíž velmi pracovní (doprovázel jsem například zahraniční delegaci v našem ústavu), ale kupodivu docela rychle utekl. Nicméně jsem se už od úterka těšil na víkend:-). Ten nakonec přišel a díky hezkému počasí byl velmi příjemný.
V sobotu jsme se vypravili povzbudit při posledním zápasu sezóny mého kolegu z práce (a jednoho z nejlepších východočeských golmanů:-) ) Pavla, který chytá za Opočno. Na hřiště jsme předtím nikdy nebyli, ale rychle jsme ho v Opočně našli a sedli si na "tribunu". Teda přesně tribuna to nebyla, ale v rámci zjednodušení, to tribuna byla:-). Pavla jsme si hooodněkrát vyfotili a natočili i to, jak se proti Opočnu pískala penalta a jak se s ni Pavel vyrovnal. Už se těším, až mu to v práci pustím a rozebereme si jeho chyby :-). Po zápase jsme se vydali k nedalekému zámku Skalka, který je bohužel pro veřejnost nepřístupný. Zavedla nás k němu další geovýprava, díky které jsme objevili i velmi zajímavý, skoro zapomenutý lesní židovský hřbitov. Poté jsme dorazili zpět do Hradce, navečeřili se a vypravili se na koncert Vlasty Redla, který se konal v pěkném areálu restaurace U Letců. Koncert byl dobrý, ale viděli jsme už od Vlasty lepší výkony. Nicméně vynahradilo to prostředí koncertu a přídavky, při kterých jsme si i zazpívali. Do postele jsme se sice dostali pozdě večer, ale vůbec to nevadilo.
V neděli ráno jsme se rozhodli trošičku umýt autíčko, protože bylo na parkovišti to nejšpinavější a nechtěli jsme dělat Ostravě ostudu :-). Při mytí jsme na parkovišti narazili další auto z Autojasu Bílovec. Ta republika je prostě malá :-). A dopoledne jsme si ještě stihli zajet na kolech k rybníkům, které jsou na severu Hradce Králové a najít si tam další skrýš, pro nás s pořadovým číslem 22.
28.5.2006 - Po brněnském víkendu, který se nám opravdu vyvedl, si užíváme zase jeden z víkendů hradeckých. Vzhledem k tomu, že hlásili docela nevlídné počasí, tak jsme si dopředu nic neplánovali, ale nechali jsme všemu volný průběh. No a nakonec se toho událo více, než jsme čekali.
21. 5. 2006 - Tak je tu zase nedělní odpoledne a pokud zrovna necestujeme autem z Moravy na východ Čech, je to obvyklý čas, kdy se pouštíme do aktualizaci našich stránek. No a protože po pondělní zápočtové přednášce mám trochu více volného času taký já, rozhodla jsem se, že si to tady tentokrát vezmu na starosti.
Tomášek se celý týden pilně učil ve Vyškově "speakovat", já jsem pilně pracovala v Hradci a oba už jsme se nemohli dočkat víkendu. No nic zvláštního, víkendy má přece rád každý, že? My jsme ale měli o důvod víc, proč se těšit se na nadcházející dny volna. Radost jsme měli nejen z toho, že se po týdnu zase uvidíme, ale hlavně z toho, kde se uvidíme. Měli jsme namířeno do Brna a protože to je kapitola sama pro sebe, která si zaslouží více pozornosti, tak jsem se o našem výletu rozepsala trochu více.
14. 5. 2006 - Končí nám další víkend a je třeba trošku zrekapitulovat. Víkend se docela povedl, provětrali jsme po nějakém času opět kola a navštívili novohradecké lesy a našli dvě "kešky", takže jich už máme celkem 13 :-). Příští víkend hodláme strávit v Brně, takže snad naši sbírku ještě rozšíříme. Nejprve jsme se vydali na lesní hřbitov a poprvé viděli také naturální pohřebiště zvířat. Na obou místech jsme hledali indície vedoucí k vytoužené skrýši. Najeli jsme docela dost kilometrů a na závěr i trošku zmokli. Blízko bytu jsme narazili na vojenskou techniku wehrmachtu i spojenců. Na akci "Pegasus Bridge 1944" se objevilo v dobovém oblečení a s dobovou vojenskou technikou několik desítek nadšenců vojenské historie, aby početným zástupům předvedli ukázku boje o tzv. "bailey" most. Jedná se o montovaný most, který používali ženisté spojenců v druhé světové válce. Na místě je jeden takovýto most, který ještě donedávna sloužil i pro automobily.
O státním svátku 8. 5. jsme se vypravili na geovýpravu severně od Studénky a měli jsme spadeno na minimálně tři skrýše. Tyto se povedly najít, což se stalo i díky pomocí rodičů Manuelky, kteří nám vydatně pomáhali. Jako všechny skrýše, i tyto můžete najít pod tlačítkem "geocaching" a můžete se podívat, kde se kešky nacházejí a něco málo si o nich přečíst. Objevili jsme - mimo jiné - hezké leknínové jezírko v bývalém kamenolomu kousek od Kyjovic. Nejvíce nám dala zabrat čtvrtá v pořadí: "Miloticka". Tato skrýš se nachází v zřícenině vodní tvrze ve Velké Polomi. Musíme se přiznat, že v to pondělí jsme ji nenašli a smířili jsme se s tím, že si ji necháme na jindy. Překvapila nás ale "skupina B" našeho geotýmu (Maruška a Luďa), kteří se vydali znovu hledat v úterý a nakonec ji dostali :-).
7. 1. 2006 - A máme tady další rok. Docela to utíká, že? Aspoň nám se zdá, že čas předvánočního shonu tady byl před chvíli a on už je tady opět čas povánočních výprodejních akcí. Ani jsme se nenadáli, dovolená nám skončila a my jsme zpátky v Hradci. Ve Studénce jsme strávili společně poslední dny starého roku a například poprvé jsme spolu - díky více než dostatečné sněhové nadílce - běžkovali.
Silvestr nebyl moc divoký, ale to ani nebylo na škodu:-), protože jsme velkou část prvního dne roku 2006 proseděli v přeplněném vlaku a raději ani nedomýšlet to, kdybychom tam museli sedět v stavu, kdyby nám třeba nebylo dobře.
Tak to bylo malé ohlédnutí na události týden staré. Tento víkend trávíme v Hradci Králové a jelikož dnes bylo opravdu hezké slunečné počasí, vydali jsme se hned po ránu - asi v 10 hod.:-) najít naši první skrýš (neboli cache - čti "keš") hry, kterou jsem tady už popisoval. Na stránkách geocaching.cz jsme našli, že v Hradci by mělo být několik takových skrýší a jedna z nich docela hodně blízko, a to sice na soutoku Labe a Orlice v Jiráskových sadech. Podrobností o této skrýši si můžete přečíst zde. Na uvedené stránce je v českém jazyce popsáno místo, kde se skrýš nachází a další instrukce, které by nás měly k úkrytu dovést. Tyto instrukce obsahovaly i několik výpočtů, které nás postupně vedly k asi čtyřem místům v Jiráskových sadech, kde jsme postupně sbírali indicie, díky kterým jsme nakonec vypočítali koncové souřadnice skrýše, ke které nás GPSka přivedla. Abychom řekli pravdu, posledních pár metrů bylo nejtěžších i díky sněhové pokrývce, která nám znepříjemňovala pátrání. Úspěch se nakonec díky Manuelce dostavil a bylo to opravdu hodně dobrodružné:-). Krabička byla schována pod jednou větví za jedním větším kamenem a kromě popisu hry (určené zejména náhodným nálezcům)obsahovala tzv. log, což je papír nebo deník, kde se zapisují všechny úspěšné výpravy a další drobné předměty, které zde hledači nechali. My jsme dali do krabičky takového malinkého hrocha a na oplátku si z krabičky vzali hezkou dřevěnou píšťalku.
Jsme rádi, že i pod sněhem jsme měli při naší první "kešce" úspěch a jsme správně nabuzení na další skrýše, kterých je po celé České republice opravdu hodně.
Dne 12. 12. 2005 byl na našim pracovišti přítomen štáb České televize, který zde točil reportáž o nových topografických mapách. Ta byla následně odvysílána ve Večeníku z Čech. Pokud mě tedy chcete vidět pracovat u počítače, můžete kliknout zde:-). Budete ale potřebovat asi trošku svižnější připojení k internetu.
27. 11. 2005 - Po víkendu na Moravě zase jeden víkend v Hradci. Sychravé počasí k procházkám už moc neláká, a tak to vypadalo, že to bude zase jeden typicky "paneláčkový víkend". Dlouho už jsme ale nebyli ve městě, a tak jsme se rozhodli, že tam hned po sobotní snídani vyrazíme. Neprve jsme si prošli pár obchodů, to abychom načerpali nějou tu inspiraci na dárečky pro naše nejbližší. Hlavním naším cílem ale byla návštěva Muzejních adventních trhů.
Adventní trh probíhal celý víkend a odehrával se jak v budově samotného muzea, kam bylo třeba vystát "menší" frontu, tak v prostorách před ním. Stánky uvnitř muzea nabízely zejména různé šperky, výrobky ze dřeva, kovu či keramiky, k vidění byla i výroba dřevěných hraček a zdobení perníčku. I přes množství lidí, které se tu to sobotní dopoledne sešlo, nepůsobilo to nijak hekticky a převaha stánků s převážně tradiční řemeslnou výrobou, adventní věnce a vůně všelijakých specialitek k jídlu i pití ve mně konečně navodily pocit blížících se Vánoc. A nebo že by to bylo tou medovinou a punčem, co jsem tady vyzkoušela?:-)
Po obědě v restauraci jsme měli na programu dnes ještě jednu hradeckou atrakci. Při teplotě kolem nuly, kdy se většina lidí choulí v teplých bundách, se u hradeckého Sokola na Eliščině nábřeží konal 34. ročník hradecké plavby v Labi. Kdo si myslí, že se tu plavila vodní plavidla, tak toho musím vyvést z omylu. Úderem půl druhé se tady totiž začali nořit a řádně čvachtat otužilci. Sešlo se tady více než 100 plavců z Čech, Moravy i Slovenska a plavalo se na vzdálenosti 100, 250, 750 a 1000 metrů. A věřte nebo ne, tomu nejstaršímu z nich už bylo přes devadesát! Že by byla studená voda klíčem k dlouhověkosti? Tak co, nezkusíme to taky?:-)
Plavba otužilců v Labi
Domů jsme se z naší sobotní procházky vraceli až kolem třetí hodiny a odpo jsme ještě stihli uklidit "náš" byteček, uvařit gulášek na nedělní oběd a také nainstalovat na balkoně budku pro ptáčky. Budku mi udělal minulý víkend tatínek, tak doufám, že hradecké ptactvo jeho práci ocení a brzo přiletí.
Samozřejmě tu máme pro vás pár fotek trhů i otužilců. A také jednu zajímavost z muzea. V jednom ze sálů jsme narazili na velký model středověkého Hradce.
20. 11. 2005 - Volné dny rychle utekly a tak jsme se opět museli vydat ze Studénky do Hradce. Cestou přes Oderské
vrchy byla sice zasněžená příroda v paprscích zimního sluníčka přímo pohádková, ale na cestě to
docela klouzalo a za Mohelnicí už i sněžilo a pršelo, takže moc příjemné cestování to nebylo.
Zkrátka to vypadá, že zima je tady. Naštěstí jsme na ni díky sobotnímu přezutí našeho auti připraveni.
Však to taky u nás na dvoře vypadalo v sobotu jako v pneuservisu, protože se přezouvaly hned obě Fabči
najednou :-) Jenom ta naše pak musela nocovat na dvoře a tak se ráno probouzela trošku zasněžená.
19. 11. 2005 - V sobotní podvečer se ve Studénce konal další "bowlingový turnaj". Vlastně to ani v pravém slova smyslu turnaj nebyl, spíše šlo o rodinné setkání, při kterém se tak trošku koulelo. Hrálo se dvě hodiny na dvou drahách a užili si to malí i velcí. A ti nejlepší dostali i medaile. Další snímečky najdete ve "Fotkách".
Bowlingový turnaj ve Studénce
15. 11. 2005 - Teprve včera jsem narazil na tento pojem a hodně mě zaujal. Co to vlastně je? Jak se můžete dočíst na těchto stránkách, "Geocaching je sport se srdcem GPS". Geocaching je dobrodružství, hra pro všechny majitele GPS, spojující prostřednictvím internetu tisíce lidí po celém světě. Funguje díky přesnosti dnešních GPS systémů a možnosti výměny informací o nově založených skrýších mezi účastníky hry. Ti pak mohou s délkovými a šířkovými souřadnicemi skrýše vyrazit na lov. Odměna za nalezení se většinou ukrývá uvnitř plastikového kontejneru nebo zavařovací sklenice. Na jednom slovenském webu jsem se dočetl, že to vzniklo v USA jako zábava znuděných majitelů GPS přijímačů. Možné to určitě je, to ale nic nemění na tom, že to je velká zábava pro spoustu lidí a jak jsem zaznamenal, zejména je to oblíbené u rodin s malými dětmi:-).
Několik skrýší je umístěno i u nás v Beskydech a už se těším, že je brzo půjdu s GPS přijímačem hledat:-). Jak takový záznam o skrýši (cache /keš/) vypadá, podívejte se na jeden příklad. Je to skrýš na Hukvaldech, na stránce můžete vidět její umístění a třeba i to, kdo skrýš již objevil. U toho si můžete přečíst i malý komentář jednotlivých hledačů. Aby se člověk mohl stát takovým hledačem, je slušné se zaregistrovat na stránce www.geocaching.com, kde dostane i takovýto "obrázek", který ukazuje kolik skrýší už člověk vypátral. Jak vidíte, právě začínáme:-). Postupně se na snad rostoucí skóre můžete dívat v sekci "GIS a DPZ".
12. 11. 2005 - A máme novou, už skoro plně funkční, kuchyň. Do bytu byla instalována již minulý týden, ale jedny z posledních moušek byly doladěny v pátek večer, kdy nás navštívil jeden šikovný pán a zapojil horkovzdušnou troubu a dřez, za což mu velmi děkujeme. Na fotkách můžete vidět, jak to tady vypadalo před předěláním a po. Najdete 7 rozdílů?:-)
13. 11. 2005 - Včera večer se v Norsku hrál fotbalový zápas, který jsem alespoň já docela hodně sledoval. Po čtyřech létech se totiž opakuje situace, na kterou si velmi dobře pamatuji a to jest baráž k mistrovství světa ve fotbale. Jako by to bylo včera. Po odehraném zápase s Belgii, který se konal na pražské Letné, jsem seděl u televize a bylo mi hodně smutno. Šlo sice jen o fotbal, o sport, který slouží jen k zábavě a není na tom světě zase až tak důležitý, ale v ten moment mi to připadalo velmi důležité:-). Na mysl mi přišlo, že čtyři roky mého života jsou ztraceny a že na další šanci si budeme muset stejný časový úsek počkat. Mistrovství světa bude tentokrát v Německu příští léto a zatím to vypadá, že bychom se tam mohli podívat. Nakročili jsme dobře a teď ještě udělat ten správný druhý krok ve středu. Fanděte všichni!:-)
10. 11. 2005 - Tak co, už máte nakoupené dárky? Skoro to vypadá dle výzdob některých obchodů , že štědrý den bude zítra. Prodejci nás atakují nejrůznějšími akcemi a ještě akčnějšími slevami. A hodně lidí se na to chytá. Přitom to jsou občas opravdu věci, jejichž přínos je trošku diskutabilní. Např. dnes jsem si na internetu přečetl, že společnost Tesco stahuje z prodeje svůj vánoční hit robota Robomana kvůli jeho podobnosti s lepším, kvalitnějším a dražším robotem jiné společnosti. Více než tento článek mě ale zaujala diskuze, která se v jednu dobu zvrhla v to, zda takováto hračka vůbec k něčemu dítěti je. Argumentovaly zde dva tábory, jeden se robota zastával, druhý naopak a s nostalgii zde účastníci diskuze vzpomínali na tahací kačery, plechové traktory a obyčejné dřevěné kostky. A já jim musel dát za pravdu. Obyčejné dřevěné kostky nebo jiné stavebnice mají bezpochyby na dítě pozitivnější vliv, musí trošku myslet a použit fantazii. Vzpomínám si na své dětství a na období, kdy jsem měl nejraději krabičky od zápalek. Měl jsem jich kolem dvou tisíc a zaujímaly velký prostor v mém peřináči. Stavěl jsem z nich hrady, "eifelovky", miniaturní města. Dokázal jsem nad tím strávit spoustu času a vždy mi bylo moc líto, když jsem své dílo musel nakonec rozbořit a krabičky zase schovat. Jak ovšem roky plynuly, já rostl a jednou jsem nabyl dojmu, že dospívám a v nastávající době mě budou zajímat jiné hračky (holky). Rozhodl jsem se s některými svými dětskými hračkami skoncovat a v jedné kruté zimě jsem spálil i svou sbírku krabiček. Mrzí mě, že jsem se nikdy s nějakým takovým krabičkových výtvorem nenechal vyfotit a nemám na to nějakou věcnou vzpomínku. Občas si říkám, že by to bylo hezké si ty časy připomenout a je škoda, že nejdou koupit jen prázdné krabičky od sirek:-). Nevím, jestli bych na toho elektronického robota také tak rád vzpomínal....
9. 11. 2005 - Již cestou do Studénky mě začal pobolívat zub a dopadlo to nakonec tak, že jsem byl donucen vyhledat lékařskou pomoc. Zažil jsem s tím docela dost zajímavých situací, ale nebudu je zde popisovat, ještě by to vypadalo, že se tady chci litovat:-). Nicméně jsem skončil v horečkách a celý tento týden nechodím do práce. Proto mám i čas na aktualizaci stránek. Naštěstí jsem tady v Hradci narazil na výbornou paní zubařku a ta mě snad dá brzo do pořádku.
4. 11. 2005 - Na dnešek jsme si vzali v práci dovolenou a již ráno vyjeli z Hradce Králové do Studénky. Jeli jsme naši tzv. "horní cestou" a ještě si udělali malou odbočku a zastavili u přehrady Pastviny. Tato přehrada byla vybudována v letech 1932-38 na Divoké Orlici nákladem 44 mil. Kč. Jezero je asi 7 km dlouhé, plocha 110 ha, objem nádrže 11 mil. metrů krychlových. Hráz je zděná, 43 m vysoká, 193 m dlouhá. Součástí přehrady je i hydroelektrárna. Účelem přehrady je výroba el. energie, regulace průtoku, ochrana před povodněmi a využití pro rekreaci. Asi 1 km pod hlavní hrází je vyrovnávací nádrž Nekoř ( zvaná "Malá přehrada v Uodolí" ) s 9,5 m vysokou a 40 m dlouhou hrází.
Přibližně v polovině cesty mezi hlavní hrází a Kláštercem nad Orlicí je místo zvané Kraví skok. Přes údolí Bublačku je zde postaven železný most, který původně stával přes řeku ve "starých Pastvinách". Z tohoto mostu prý do vody skočila kráva, aniž by utrpěla jakékoliv zranění. Do měsíce po tomto skoku porodila zcela zdravé tele. Právě u tohoto mostu jsme se zastavili a z něj si přehradu prohlédli.
15. 10. 2005 - Člověk jde občas do kina se pobavit, očekavajíce kupu legrace a srandy. Ovšem ne vždy se pobadá za břicho. Upřímně řečeno ani nevím, jestli film "Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště" byl avizován jako komedie - možná jen v prospektech multikina, aby to přitáhlo více diváků. Tento film jsme shlédli v pátek odpoledne, občas byly k vidění situace, které vykouzlily úsměv na našich tvářích. Ovšem i díky konci, který se nepodoboval moc velkému happy endu to je film více k zamyšlení. Jestli mohu říci, tak znova bych na něj asi nešel. Ne proto, že je k zamyšlení, ale občas se mi zdál i trošičku..... divný:-).
24. 9. 2005 - Babí léto se tuto sobotu opravdu povedlo a nás to vylákalo na výlet k přehradě
Les
Království, která se nachází blízko Dvora Králového. Řidičem tohoto víkendu byla Manuelka a šlo
jí to opravdu hezky. Jeli jsme přes Jaroměř a Kuks, kde jsme byli před pár týdny v rámci naší dovolené.
Neviděli jsme ale blízký světoznámý Braunův betlém, který je vytesán do kamene, a tak jsme se rozhodli
udělat si zde nyní přestávku. Abych řekl pravdu, tak zase tak moc mě to nenadchlo, ale asi tomu nerozumím:-). Podívat
se na něj můžete ve "Fotkách".
K přehradě jsme dojeli někdy před jedenáctou hodinou, prošli se po hrázi a udělali si malou procházku
podél břehové čáry. Hráz je opravdu pohádková, nicméně nečistoty a odpad na břehu dojem trošičku
pokazil. Cestou zpět jsme se zastavili na vršku
Chlum, kde roku
1866 svedla rakousko-saská a pruská vojska velkou bitvu, do které se zapojilo na 435 000 vojáků a kterou
Prusové vyhráli. Památník a celý areál stojí za to vidět, je zde i nová
rozhledna
s vysílačem, na kterou jsme si vyšplhali a z vrcholu s dalekohledem v ruce našli i "náš" panelák na
Jungmannové ulici:-).
Strávili jsme tam docela dost času a stejně si vše neprohlédli. Chtěli jsme si dát v místním hostinci oběd, bohužel kvůli turnaji v šachu zde byl omezen provoz, takže náš oběd byl nakonec toto. Ručně vyrobené preclíky měly taky své kouzlo:-).
18. 9. 2005 - Prázdniny nám úspěšně skončily a babí léto nám zaťukalo na dveře. Chladná rána už dávají tušit blížící se podzim, ale sluníčko ještě občas vykoukne a to je ten pravý čas, nechat úklid úklidem, vaření vařením, počítaček počítačkem a vyrazit někam na výlet. Zrovna tak tomu bylo i dneska, kdy jsme se během dopoledne rozhodli užít si dnešních slunečních paprsků mimo náš hradecký byt.
Bylo sice trošku chladněji, ale obloha byla skoro jasná, a tak jsme si řekli, že si uděláme výlet někam na kopečky, odkud bychom se podívali do dáli. Nejprve jsme se zastavili v Novém Městě nad Metují, kde jsme se trochu prošli po městě a v jedné z místních restaurací si dopřáli i dobrý obídek. No a v rámci zákona zachováni energie jsme se takto získnou energii rozhodli zužitkovat a tak jsem si zajeli ještě do Deštného, kde jsme si udělali malou procházku kousek za město. V samotném centru Deštného se ale nekonala žádna panoramata a tak jsme ještě trošku potrápili naše autíčko a s jeho pomocí jsme se vyhoupli na vrchol. Odkud už to bylo jenom pár kroků na Masarykovu chatu (1013 m.n.m.), která leží na česko-polské hranici a výhledy odtud, to už bylo jiné kafe.
Na pořadu dnešního dne však kromě výletu byla ještě větší událost, a to Manuelčiny narozeniny! Ano, už je to pěkná řádka let, kdy se na severu Moravy narodila tato hezká holčička :-).Tak toto napsal Tomášek a to o tom věku teda zrovna velký kompliment není, naštěstí s tou hezkou holčičkou to trošku napravil.
17. 9. 2005 - V Hradci Králové se konaly v místních Šimkových sadech tradiční krajské dožínky. Počasí nakonec nebylo až tak hrozné, jak bylo na víkend slibováno, a tak se zde sešlo lidí jako na prvního máje. Samozřejmě toho předlistopadového:-). Akce má ve městě svou tradici, my jsme se jí však zúčastnili poprvé a byli jsme překvapení její velikostí a rozmanitostí programu. Základ dožínek tvoří ukázky řemesel, výstava zemědělské techniky, výstava hospodářských zvířat a oceňování nejlepších zemědělců Královéhradeckého kraje. Samozřejmě nesměly chybět prodejní stánky a zábavné atrakce a bohatý doprovodný program. Tady je pár fotek. Součástí dožínek byla i krajská soutěžní výstava králíků, holubů a drůbeže a národní výstava českých plemen hus a drůbeže.
10. 9. 2005 - V tento den si připomněla Tomášova rodná obec Kozlovice 711. výročí svého vzniku. Při této příležitosti se zde konala obecní slavnost, kterou navštívilo na 1000 návštěvníků a ti určitě nelitovali, že strávili sobotní odpoledne a večer v areálu místní hasičské zbrojnice. Vystoupení místního folklorního souboru Valašský vojvoda a podvečerní koncert Fleretu s Jarmilkou Šulákovou stály za to.
Více se o celé akci můžete dočíst zde. Mezi zajímavosti této akce určitě patří také to, že ji mohli sledovat uživatelé internetu díky webové kameře.
Ještě předtím, než jsme dorazili do Kozlovic jsme se zastavili na mošnovském letišti, kde právě probíhal 5. ročník Dne NATO.
21. 8. 2005 - Srpnové počasí je proměnlivé jako vztahy populárních osobností a zatím bylo více deště
a přeháněk než teplého sluníčka. Výjimkou byla včerejší sobota, která našim meteorologům docela
vyšla a my si vyjeli s autíčkem na výlet. Našim cílem byla zříceninu hradu Potštejn
a zámek v Častolovicích, které jsou docela blízko Hradce a
autíčkem jsme tam byli co by dup.
Do obce Potštejn jsme dojeli kolem půl deváté a jelikož se nám zdálo, že hrad je docela blízko, vytáhli jsme turistickou mapu a naplánovali
si trasu přes dvě blízké vesničky, přes které vedla turistická značka.
Bohužel musíme oba trošku pokárat místní turistické značkaře, protože značky se občas hledaly dost
obtížně a my si i nějaký ten km zašli. My turisti, kteří neměli problémy v Tatrách, Fatře, Beskydech či
Krkonoších jsme si vylámali zoubky na Potštejnu. Jinak samotný hrad nás moc nenadchnul. Například rozsáhlosti se nemůže s Hukvaldy, či Helfštýnem rovnat.
To častolovický zámek a park v jeho okolí, to bylo jiné kafe. Slyšeli jsme, že je to zde hezké a naše zastavení nás
v tom jen utvrdilo. Bylo to opravdu pohádkové místo, které je jako stvořeno například pro svatby. Ale nejen svatebčané si to tady pěkně užijí.
Park je plný vzácných květin,keřu a vzácných stromů, volně zde pobíhá hejno perliček, po rybníčku plují kachny a labutě. V přilehlé oboře žije ochočený srnec Honza
a divoká prasátka Marta a Tonda, vidět zde můžeme i bílé daňky. V blízkosti zámku se nachází také minizoo, která je oblíbená zejména u dětí.
Při naší návštěvě jsme navíc měli stěstí a na nádvoří zámku zahlédli i majitelku zámku, paní Dianu F. Phipps Sternbergovou. Kdysi jsem viděl nějaký
dokument o Častolovicích a tam působila velmi sympaticky a ve skutečnosti se taky takovou zdála.
Na zpáteční cestě jsme to vzali přes Opočno, kde jsme si v restauraci Jordánek dopřáli náš pozdní oběd. V této restauraci jsme nebyli poprvé a stejně jako před dvěma léty i tentokrát na nás přes sklo terária pokukovali dva ochočení tchoříci, Bořík a Číča.
15. 8. 2005 - Dlouho očekávány okamžik přišel - koupili jsme si autíčko. V sobotu jsme projeli několik bazarů v okolí Studénky a v neděli jsme se chtěli podívat i do bazarů ostravských. Naše hledání ale skončilo už v sobotu v Bílovci, kde byla v nabídce zdejšího Autojasu docela hezká vozítka. Hned po příjezdu se na nás vrhnul jeden pracovník prodejny a ukázal nám auto, které jsme si po prohlídce a svezení zarezervovali a po vyřízení všech potřebných formalit v pondělí i koupili. Takže už týden parkuje před našim hradeckým panelákem tmavě zelená Škoda Fabia combi 1,4 comfort. Původně jsme si chtěli koupit auto nové, jenže nakonec v rozhodování sehrála hlavní roli cena. Za stejně vybavené nové vozidlo bychom utratili nekřesťanské peníze.
Hned v pondělí jsme se v něm vydali na dalekou cestu do Hradce a otestovali naše nové autíčko. Tomáš pak auti zajížděl celý týden, kdy s ním jezdil do práce. Zatím nejsou s autem žádné problémy a doufáme, že to tak i zůstane a že s ním najezdíme spoustu šťastných kilometrů.
07. 08. 2005 - Dne 30. 7. v 9 hod. ráno jsme se vydali na naši letošní dovolenou. Jelikož máme rádi kopečky a "skoročeské" Chorvatsko nás neláká, vydali jsme se opět do hor. Do hor, které máme tady z Hradce na dohled, do Krkonoš. V polojasném počasí jsme se dostali vlakem do Jičína, kde nás do svého červeného Puňťa naložili Jaňu s Jeklíkem a jelo se do Pece pod Sněžkou. Více o naší dovolené zde
16. 7. 2005 - Polojasné sobotní nebe bylo jako stvořeno pro nějaký výlet. Přijeli jsme na víkend vegetit do Studénky a odtud to nakonec nebylo daleko do Kroměříže. O záměru jsme již v pátek informovali Manuelčiny rodiče a ti byli nápadem zajet se podívat do této moravské perly nadšeni, a tak jsme ráno všichni čtyři vyjeli. Prohlédli jsme si jak krásné historické náměstí a přilehlé uličky, tak okolí zámku, Podzámeckou zahradu, i Květnou zahradu. V prvé zmíněné zahradě jsme sice i trošku zmokli, ale návštěva určitě stála za to. Kroměříž je opravdu moc hezká a návštěvu doporučujeme. Chce to ale určitě dva dny, protože za jeden vše vidět nejde. Ve fotkách si můžete prohlédnout nějaké obrázky.
6. 7. 2005 - Prodloužený první červencový víkend jsme si užívali doma každý zvlášť, ale ještě v sobotu jsme stihli malou společnou procházku po okolí Tomášových rodných Kozlovic. Vzali jsme to kolem hřiště a bývalého koupaliště, prošli jsme Kovářův les a polní cestou jsme se vraceli zpátky do civilizace. Při naší procházce jsme potkali i nefalšovanou beskydskou krávu a narazili i na záhadnou rostlinku, ze které se nakonec vyklubala pohanka.
Bezpochyby největším zážitkem posledních dnů byla naše sobotní cesta domů na Moravu. Brali jsme s sebou i Tomášovo staré kolo a vůbec jsme netušili, jaké zážitky nás s ním čekají. On ten den byl už vlastně od rána plný překvapení. Celou cestu na nádraží (vstávali jsme něco před čtvrtou) pršelo, v nádražní hale nefungoval bankomat (a naše peněženky zely prázdnotou), ale to nejlepší přišlo teprve při našem přestupu v Pardubicích. Pan průvodčí nás totiž nechtěl naložit, protože má prý plno. Plno sice měl, ale jedno kolo by se mu tam při troše dobré vůle vešlo. A co myslíte? Vešlo? No vešlo, ale dalo to trošku práce. Jsme se jednoduše naložili a to, že jsme v uličce i s kolem zjistil, až když se vlak rozjel a to mu už nezbývalo nic jiného, než to místo pro naše kolo najít. Další cestovatelé s kolem už ale takové štěstí jako my neměli.
Můžete nám napsat:
trotom@seznam.cz kudlisek@centrum.cz
Jean Jacque Rousseau
Je možno milovat a nebýt při tom šťasten, je možno být šťasten a nemilovat, ale milovat a být přitom šťasten, to by byl zázrak.
Honoré de Balzac