12.10.2008 - Říká vám něco bezplenková komunikační metoda? Že ne? No, já jsem o tom taky nikdy neslyšel, ale co jsme teď delší dobu na Moravě, tak jsem ji tady začal tak trošku praktikovat. Jednoduše řečeno jde o to, že my miminka dáváme najevo, že se nám chce a rodičové se to snaží poznat a podržet nás nad nočníkem (umyvadlem nebo záchodem). Docela pěkné info je k přečtení třeba tady.
A jak jsme se k tomu bezplenkování vlastně dostali? Začalo to všechno tak nějak nenápadně. Nedlouho po příchodu z porodnice si naši všimli, že čůrávám většinou, až když mě rozbalí. No však taky to byla většinou legrace, stačila chvilka a pěkně jsem je pokropil. Jednou se mi to takhle podařilo v noci i třikrát za sebou a to tak šikovně, že jsem počůral i sám sebe a tak mě mamka musela celého převlíkat. Jak říkám, byla to fakt zábava. Třeba když mě naši rozbalili a já jsem měl suchou plínku, tak čekali, až se vyčůrám. No zkoušel jsem, jak jsou trpěliví a jak dlouho vydrží čekat, ale většinou to brzo vzdali a zase mě zabali. No a jasně, že jen co jsem měl na sobě čistou plínku, tak mě mohli zase vyslíkat, protože jsem se jim počůral. No jejich problém. Měli vydržet ještě chvilku čekat, že? Takže brzo začali prohlašovat, že mě začnou dávat na nočník. V Dobrušce na to nedošlo, ale jak jsme přijeli do Studénky, tak když jsem jednou nebyl po vyspinkání počůraný, tak mě babička odnesla do koupelny nad umyvadlo... a já se jim tam vyčůral. No to bylo radosti! No hlavně já jsem měl radost, že jako konečně pochopili, že nejsem žádné malé mimino, abych čůral do plínek a umožnili mi důstojnější vykonání mých základních potřeb. Pak mě začali brávat do koupelny pravidelně a já jim tam pravidelně čůral a kakal a všichni mě chválili, jaký jsem šikovný kluk. A taky se všude chlubili a všichni se tomu divili. Divila se třeba i teta Katka, když jsme u ní byli na návštěvě a naši jí o tom mém čůrání říkali. A ještě více se divila, když jsem ji to 2x pěkně názorně předvedl v její koupelně. No a aby toho nebylo málo, tak když jsme pak měli zastávku ještě v Kozlovicích u babi a dědy, tak jsem to pak předvedl i tam. A pak i na návštěvě ve Fulneku a v Jíčíně. Takže čůrám nejen doma, ale i na návštěvách .



A jak vlastně poznají, že se mi chce čůrat? No tak je pár situací, kdy je to úplně jasné a to je pak úspěch skoro 100% zaručen. Tak třeba když jsem venku v kočárku a přijedeme domů a já mám v plínce sucho. Teda tady musím podotknout, že si ten příjezd domů tak trošku vynucuji tím, že jim z ničeho nic začnu v kočárku hulákat. Nejprve si mysleli, že to je proto, že jsem počůraný a nebo že mám hlad. Teď už většinou ví, že to je proto, že se mi chce čůrat. Na můj koupelnový záchůdek mě taky většinou odnesou, když začnu být zničeho nic nespokojený, vrtím se a kopu nožičkami. Někdy to teda neodhadnou a nosí mě do koupelny zbytečně nebo naopak nereagují na mé signály, ale je teda fakt, že jinak už to zvládájí celkem obstojně, takže sem tam ušetříme i nějakou tu suchou plínku. Po pravdě řečeno by se jich ušetřilo mnohem víc, kdybych prý nebyl takový prďolka. Mám totiž kakoška skoro v každé plínce, takže plínka je sice suchá, ale z dalšího použití už vyřazena. Ale když jsme byli na dovolené v Luhačovicích, tak jsem se 2x vyčůral i venku. No zatím mě to baví a baví to i ostatní, tak uvidíme, jak dlouho nám to "bezplenkování" vydrží.