Manuela
a Tomáš Tomáš Manuela

Google
Počasí
TV program SMSOskar Centrum.cz

Krkonoše, 30.7. - 6.8.2005

Místem naší letošní dovolené se stalo nejvýznamnější a největší středisko lyžování a turistiky ve východní části Krkonoš, Pec pod Sněžkou. Tohle místo dobře znají Jaňu s Jeklíkem, kteří zde jezdí za známými i několikrát do roka a jednou dalo slovo slovo a byl tady napád, že bychom tam letos v létě mohli s nimi. Takže jsme domluvili termín a už jsme se jen těšili.
Odjezd byl naplánován na předposlední červencový den a s blížícím datem našeho ojezdu jsme napjatě sledovali předpověď počasí a pevně doufali, že letos si snad na naší dovolené užijeme konečně už i sluníčka.

V sobotu kolem poledne jsme byli na místě. Pec pod Sněžkou, chata Zlatá hvězda. To bylo místo našeho pobytu.

Po našem přijezdu jsme se přivítali s domácími, ubytovali se v jednom z malých pokojíčků a po sladkém obědě jsme se vydali na naši první malou procházku, do Obřího dolu. Procházka to byla přijemná a několikrát jsme při ní zahlédli i pověstnou sněhovou mapu.

V noci to nad Krkonošemi pěkně bouřilo a protože to ráno vypadalo s počasím všelijak, absolvovali jsme náš první nekrkonošský výlet a vypravili se do královedvorské ZOO. Zvířátek jsme si užívali celé dopoledne a některá z nich nás opravdu pobavila. Třeba to, co předváděli sloni, to by v TV bez hvězdičky neprošlo.

Z Dvora Králové jsme se pak vydali ještě k nedaleko ležícímu hospitalu Kuks. Zakladatel tohoto "zámku", František Antotnín Špork (1662-1738), náležel k nejvzdělanějším osobnostem barokní doby a vybudoval v Kuksu lázně, které byly začátkem 18. století srovnatelné s evropskými lázeňskými středisky. Počasí nám zde příliš nepřálo a tak jsme se před dešťovými kapkami schovali pod střechu a při naší prohlídce zámku jsme měli možnost vidět i originály alegorických soch Ctností a Neřestí, jejichž autorem je slavný barokní mistr Matyáš Bernard Braun.

V pondělí už od rána svítílo sluníčko a předvedlo nám Pec pod Sněžkou v celé své kráse a tak padlo rozhodnutí, že právě dnes budeme absolvovat "Královskou etapu". Ne každý byl z vidiny cesty na vrchol nadšený, že Jaňu? :), ale v tak krásném počasí se zkrátka nedalo jinak. A tak jsem vyrazili a lážo plážo tempem jsme zhruba za dvě hodinky pokořili nejvyšší vrchol naši malé zemičky. Jestlipak si vzpomenete, jak vysoko leží?:-)

Cesta to byla docela příjemná, pravda trošku do kopce a těch schodů v závěru tam také nemuselo být tolik, ale určitě to stálo za to, vyjít si tam po svých . Díky tomu, že je ale Sněžka dostupná i lanovkou, bylo tady docela přehuštěno a tak jen co jsme pořídili pár památečních snímků a orazítkovali pohledy, pokračovali jsme dále v našem putování. To vedlo po státní hranici přes Úpská rašeliniště k Luční boudě, největší a nejstarší horská chata Krkonoš s nejvýše položenou restaurací (1400 m.n.m.). Z Luční boudy vedla naše cesta kolem Rennerova kříže (označuje místo, kde necelých 200 metrů od svého domova Luční boudy ve velké sněhové vánici r. 1868 zabloudil a zmrzl Jacob Renner, majitel Luční boudy) a Památníku obětem hor, známý pod jménem "Kaplička". Cesta ke kapličce byla našim posledním stoupáním, protože po překonání sedla jsme měli před sebou už jen cestu dolů. Tedy přesněji řečeno, předposlední stoupání, protože k chatě to byl také pořádný kopec a pro ušlého turistu docela psychicky náročný:). Všichni jsme ale zvládli i tento závěrečný výstup a příjemně unaveni jsme dorazili do naší Hvězdy, kde nás jako každý večer čekala mňamka paní domácí.

V úterý jsme se vydali do Adršpachu.Bohužel stejný nápad jako my měla i stovka dalších výletníku, a tak bylo ve skalním městečku trošku plno a procházka mezi pískovcovými skalními masívy ztrácela své kouzlo. Na zpáteční cestě jsme ještě přibrzdili v Trutnově, dali si na náměstí zmrzku a hurá zpátky do Pece.

Další dva dny se počasí trošku pokazilo a protože bylo většinou deštivo, zůstali jsme v Peci a na naší základně vyhlásili turnaj v hraní karet, člověče a Rychlých šípů. Zejména poslední zmíněna hra nám vydržela opravdu na dlouho. Během těchto dvou dnů jsme se trošku více prošli Pecí, navštívili zdejší dvě restaurace, prošli se k lanovce a vydali se i na borůvky, kterých bylo všude spousta.

Předpověď počasí nebyla pro nějaké další túry moc příznivá, ale přece jen se nám na závěr naší dovolené ještě vyčasilo a tak jsme zvládli i další z plánovaných výletů. Tentokrát jsme si zajeli busem do Jánských Lázní, odkud jsme se nechali vyvést lanovkou na Černou horu. Prošli jsme si naučnou stezku Černohorským rašeliništěm a přes krkonošské kopečky poseté horskými boudami jsme se vraceli zpět do Pece.

A to byl konec naší krkonošské dovolené. V sobotu ráno jsme po snidani sbalili batůžek, rozloučili se a přímou autobusovou linkou Pec-Hradec se vraceli zpět do civilizace. Děkujeme Jaňu a Jeklíkovi, za jejich průvodcovství a za to, že jsme díky nim poznali další kout naší repuliky.