8. 6. 2007 - Hned jakmile nám milí meteorologové předpověděli, že má být o víkendu hezké počasí, začali jsme vymýšlet, kam bychom se podívali. Měl to být totiž na dlouho zase jeden z víkendů, kdy jsme ještě neměli nic naplánováno. Nejprve to vypadalo na Toulovcovy maštale, ale Many náhodu přišla na to, že právě během soboty a neděle se má v této lokalitě konat nějaký velký cyklistický závod. Po krátkém operativním zvažování jsme přišli na to, že ještě nemáme úplně poznány Broumovské stěny a také jsme po podrobnějším studiu mapy zjistili, že na polské straně se dokonce nachází Národní park Stolové hory. Na obrázcích to vypadalo moc pěkně a tak jsme se dali do hledání vhodného ubytování pro 4 osoby. Víkend jsme totiž strávili opět společně s Markétou a Pavlem.....

Vyjeli jsme brzo po tom, co jsme dorazili po práci do našeho hradeckého bytu a vydali se opět přes Náchod a Broumov do obce Machov, která se nachází v blízkosti polských hranic. Ubytování našla a zamluvila Manuelka a měla při výběru šťastnou volbu. K dispozici nám byla celá chaloupka se zahradou a pan s paní domácí nám vytvořili příjemnou atmosféru. Asi dvě hodiny po příjezdu dorazila i "Bublina" z Prahy. A protože jsme měli k večeru již hlad, rozdělali jsme si oheň na zdejším "topeništi" (to je výraz od paní domácí) a opekli si párečky a napili se piva a vína. Rovněž nám Pavel přečetl nahlas plán našeho výletu, s kterým si vyhrála Many. A když už opravdu začala být zima, vlezli jsme do chaloupky. Trošku jsme se zabavili i čtením návštěvní knihy a prohlížením si fotek hostů. Bylo zde dokonce již několik lidí ze Studénky a i Markéta našla svého známého.

V sobotu ráno nás probudil pěkně podivný zvuk. Teda přesněji řečeno tam bylo více zvuků. Štěkot psa i "mňaukot" kocourů jsme poznali, stejně jako vzdálené kokrhání kohouta. Jistí jsme si ale nebyli podivnými krátkými zapípnutími, které jsme nedokázali přiřadit k žádnému opeřenci. Dle toho pípání jsme totiž usoudili, že tohle může dělat jenom pták. A po vyškrábání se z postelí a vyjítí před domeček se ukázalo, že pravdu jsme měli. Naproti, v zamřížovaném okně domečku syna našich domácích, jsme zahlédli papouška, který byl takhle po ránu již docela dost aktivní. Po této vyřešené záhadě jsme se na zahradě nasnídali. Byla to po dlouhé době snídaně na zahradě a trošku jsme si připadali jako na dvoře ve Studénce. A pak už jen sbalit to nejnutnější a hurá na výlet. První den jsme toho chtěli stihnout docela hodně. A náš plán jsme splnili. Autem jsme dojeli asi 1 km od hraničního přechodu do Polska. A pak se šlo už jen po svých. Naším prvním cílem byly Bludné skály (Błędne Skały), které se nacházejí kousek od státní hranice. Je to velice zajímavé skalní město, které sice není příliš rozhlehlé, ale toto vyváží svou krásou. Vstup je sice placený, ale můžete platit i českou korunou. Navíc u kasy jsme natrefili na vstřícnou osobu, která nám všem dala studentské vstupné a podrobně vysvětlila kudy kam. Cestou přes toto bludiště jsme museli občas sundat batohy, abychom se úzkými štěrbinami mezi skalními bloky protáhli a občas bylo nutno se hooodně skrčit. Příroda opravdu dokáže divy. Jediným negativem tak bylo trošku více turistů. Před námi sem z polské strany přijeli dva zájezdy a v těhle malých skálach to již bylo znát. Pokud sem někdy zabloudite, pak si dejte pozor, ať vstoupite do skal správnou stranou. Potkali jsme poněkud zoufalý manželský pár, který šel v protisměru a toho místa na vyhnutí tam opravdu sem tam moc není. Jedna kolegyně z práce mně dokonce říkala, že když tam byli z hasičů někdy před deseti léty, tak dvě ženy se musely vrátit zpátky ke vchodu, protože se neprotáhly.

Z Bludných skal jsme si dali hřebenovku po "červené" a sestoupili do vesnice Karlow, jež je vlastně centrum cestovního ruchu Stolových hor. Je zde i sídlo správy stejnojmenného národního parku. Překvapilo nás množství lidí, aut a stánků. U jednoho z nich jsme si koupili pohledy a vydali se k zdejší největší turistické atrakci... souboru skalních útvarů Velká Hejšovina (Szczeliniec Wielki). Po mírném stoupání následovala strmější část, která pokračovala po schodech do sedla mezi Velkou a Malou Hejšovinou. V sedle jsme si trošku odpočinuli a po krátké úvaze dospěli k tomu, že úplně nahoru nepůjdeme. Hlavně nás od toho odrazovalo množství lidí. Z práce jsem se následně dozvěděl, že se tady mohla konat nějakou pouť. Z Velké Hejšoviny jsme se vypravili pomalu zase na českou stranu. Byla to velmi rozmanitá cesta, chvíli jsme prudce klesali mezi balvany, chvíli naše kroky vedly kamenou cestou, chodníčkem a poměrně velká část vedla přes louky. V tom teplém dni docela nic moc. Na trávě jsme si sundali boty a nechali se příjemně šimrat na chodidlech :-).

Do chaloupky jsme se dostali docela brzo, asi kolem třetí hodiny odpolední. Nicméně díky horku jsme trošku unavení byli. Po chvíli odpočinku jsme si dali papu a jelikož se venku docela ochladilo a po obloze se začaly prohánět černé mraky, zasedli jsme k velkému stolu a zahráli si karty. Bylo to docela zábavné, protože já si občas něco špatně vyložil, a tak jsme se i zasmáli... naposledy jsem to hrál již dost dávno. A jelikož se i zapisovaly body za každou hru, není žádným překvapením, že jsem se umístil na hezkém čtvrtém místě:-). Večer jsme se trošku oblékli a vydali se na místní hřiště, kde se konala rocková zábava. Každý jsme přispěli zdejším hasičům padesátikorunou, koupili si pivo, sedli na lavičku a sledovali dění kolem. Hlavní hvězdou večer měla být skupina Nanowar. Na podiu měli napsanou i svou internetovou stránku, která ale již neexistuje. Těšil jsem se, až si najdu nějaké bližší info o tomto uskupení. Nejprve ale hrála jiná skupina, na název si již bohužel nevzpomenu. Po začátku vystoupení Nanowar jsme došli k názoru, že ta první skupina byla o dost lepší, bohužel musela jet hrát do nějaké jiné vesnice. Když se odporoučeli, začalo chystání aparatury pro Nanowar. Po půlhodině začal první kytarista ladit. Jak nám čekaní na Čechomor kdysi ve Studénce připadalo dlouhé, tohle bylo ještě horší. Začalo nepříjemně foukat, a tak aspoň já jsem si říkal, že by bylo dobré si zatančit a rozproudit krev. Bohužel hudba se stále a stále nekonala. Po prvním kytaristovi začal ladit kytarista druhý. A tak to šlo pomalu dále. V areálu začala být strašná nuda a mezi rockuchtivými lidmi začala být patrná nervozita. Asi to bylo i tou zimou. Jedinými zpestřeními bylo pár rozlitých piv a to, když se po blízké komunikaci prohnalo několik zemědělských strojů se zapnutými oranžovými majáky. Nakonec jsme se ale přece jen dočkali a to možná byla škoda. I já, který mám podobnou hudbu rád, jsem došel k názoru, že to nemá moc úroveň. Začali několika známými metalovými písněmi světových kapel, jenže i když jejich zpěvák vykříkl název skupiny a písničky, musel jsem docela dlouho hledat tu známou melodii a občas jsem ji nenašel. Zdejší publikum je ale zřejmě na toto zvyklé, protože ihned po začátku vystoupení Nanowar začalo několik lidí skákat na parketu. Zvlášť působivý byl jeden mladík, který si sebou přinesl plastovou kytaru a imitoval hru na ni. A přitom si ještě stihl občas strčit hlavu do reprobedny. Opravdu udělal dojem. Vyslechli jsme si pár "písniček" a šli jsme spát.

V neděli jsme si naplánovali kratší výlet. Chtěli jsme se podívat na Božanovský špičák, který se nachází na východním okraji Broumovských stěn. Šli jsme přes kopec, který nese zajímavý název "Signál". Cestou jsme potkali velmi málo turistů a spatřili několik zajímavých skalních útvarů a prošli i nějaké to bludiště. Asi nejhezčím místem byla Junácká vyhlídka, která byla místem, kde se scházeli skauti v dobách nesvobody. Skvrnkou na kráse byla skupina dam, které zrovna v době našeho příchodu odpočívaly na tomto pěkném místě a přitom klábosily a klábosily a....
Po odpočinku a zdolání svačinky jsme se přes sedlo dostali až k Božanovskému špičáku, na kterém jsou opět rozmanité skalní útvary, které zde nesou i různá pojmenování. Po sestupu zpět k Machovu si Pavel ještě zavzpomínal na "staré časy" a zkusil si v potoce chytnout pstruha.

Po příjezdu k chaloupce a sbalení věcí jsme se rozloučili se zdejšími milými lidmi a vydali se směr domů. Odpojili jsme se v Náchodě, kde se Markéta s Pavlem ještě zastavili. My si ještě zajeli k blízkému pamětnímu místu, kde se v roce 1866 konala Bitva u Náchoda. Celý pomník v současnosti prochází rekonstrukcí. I tak jsme se ale dočetli, že tady byloé kdysi dávno během půlhodiny rozsekáno palaši 595 mužů a 494 koňů v jezdecké bitvě.
To jsem to své psaní ukončil trošičku neradostně, takže to musím ještě neskončit :-). Na závěr bych chtěl napsat, že víkend se nám moc líbil. Ještě před půlrokem jsme toho o Broumovských stěnách a o zdejším kraji mnoho nevěděli. Člověk zjišťuje, že je ještě v té naší malé republice plno míst, která stojí za vidění a které jsme nenavštívili... a to zní docela optimisticky :-). Těšíme se na další výlet.