O vánocích jsme odtajnili, že budeme mít v létě v naší mladé perspektivní rodině přírustek
.
Po naší zářijové svatbě a v kombinaci se stále zvyšující se číslicí udávající náš věk se to asi dalo čekat, ale i tak to bylo asi pro všechny překvapení.
Ale ono to bylo překvapení i pro nás. Vůbec jsme totiž nepočítali s tím, že tady mimísek bude hned, jakmile mu k tomu dáme šanci :-)

21.7.2008 - To nás ten náš mimísek ale s tím vyloděním napíná (viz. aktuality), co? A to už má doma skoro všechno...dneska dokonce dorazilo i objednané
lehátko. Má sice trošku jiné barevné provedení, než bylo vyobrazeno
na internetu, ale jinak je to šikovná věcička, kterou snad prcek ocení. No a protože nás všechny tak moc napíná, tak abychom si to čekání trošku
ukrátili, tak vyhlašujeme malou tipovačku aneb ..
20.7.2008 - A my si asi ještě na toho našeho prďolku počkat musíme. I když nám paní doktorka ve čtvrtek na kontrole slibovala, že do pondělka určitě
porodíme, tak je tady neděle večer a my jsme stále 2v1. Ale asi nám chce ten náš malý prďolka dopřát ještě poslední klidný víkend, protože až vykoukne na svět,
tak pak už to bude na dlouho bez volných sobot a nedělí.
Takže jsme si dneska dopoledne vyrazili na procházku v okolí Dobrušky. Venku bylo přijemně, užívali jsme si sluníčka a když jsem míjeli ještě neposečené pole s obilím, trošku jsem toho našeho prďolínka
polechtala kláskem obilí a říkala mu, ať už nás moc dlouho nenapíná a jde za námi, protože už se na něho s tatínkem moooc těšíme. A těší se na něj i babičky, dědečci, tety i strejdové ... a těm vzkazujeme:
"Až to bude, tak to bude a nebojte se, určitě vám dáme vědět!! Tak se nás neptejte, jestli UŽ!!"
8.7.2008 - Hurááá!! Včera jsem si byla na poště vyzvednout "zatím" poslední balíček s věcmi pro našeho mimíska. Kromě netrpělivě očekávané
další várky látkových plínek a k nim nezbytných potřebností, jsme totiž měli v balíčku i "šátek". A to ne šátek ledajaký, ale Storchenwiege! Pro zasvěcené už netřeba dalšího komentáře,
protože Storchenwiege neboli "čapí kolíbka" je prostě pojem. No nebojte, pro mě je to taky zatím "jenom" dlooooouhýýýý pruh látky. Ale doufám, že se s ním budu brzo kamarádit.
Kromě látkování mě totiž zlákalo i šátkování tj. nošení miminek v šátku. A tak jsem taky hned včera, když jsem šátek vybalila,
vyzkoušela na našem cvičném mimču několik úvazů. No, po poravdě řečeno, není to zase až tak jednoduché,
jak to na obrázcích vypadá, ale při trošce cviku nám to s našim prckem určitě půjde. Pro zájemce je
tady a
tady zase trocha toho nosícího počteníčka.
4.7.2008 - Po přestěhování do nového bytečku to vypadá, že se nám z nastávajícího taťky stal domácí kutil. Každou chvilku někde něco montuje, opravuje a poté, co si koupil i kvalitní vrták do panelu, teď ze všeho nejraději něco vrtá
30.6.2008 - Ani se nám nechce věřit, jak rychle to letí. Vždyť je to teprve nedávno, kdy nám dvě čárky na testu odhalily, že už nebudeme dva, ale tři
a mě tehdy přišlo těch devět měsíců před námi jako něco nepředstavitelného. No a když se teď dívám do kalendáře, tak jenom žasnu nad tím, jak
strašně rychle to uteklo. Už jen pár dní a bude tu mezi námi. A my už se na moooc těšíme a jsme celí nedočkaví a zvědaví... Nastávající mamča začíná taky při představě
vyloďovacího procesu lehce nervóznět, ale když to šlo dovnitř, musí to nějak jít i ven, že? Ale konečně snad máme pro mimíska všechno nachystáno, já sbalenu tašku do porodnice,
takže už nám nezbývá než trpělivě čekat na den "D". No uvidíme, kdy se ten náš prcek rozhodne vykouknout.
22.6.2008 - Ani nevím, jak jsem k tomu přišla, ale už dávno předtím, než to bylo aktuální, jsem si říkala, že až budeme mít jednou mimíska, že
pro něj uděláme všechno proto, aby se mělo jako v bavlnce. No a to doslova, takže aby tu bavlnku mělo i na zadečku. Takže budeme látkovat.....
Možná si říkáte - PROČ? V dnešní době, kdy stačí koupit v obchodě balíček jednorázovek a po použití stejně jednoduše vyhodit do popelnice?
No hlavním důvodem asi je to, že když jsem si přečetla, že každé dítě v jednorázových plenkách vytvoří za dobu jejich používání přibližně 1 tunu odpadu,
tak mě tahle představa jednoduše děsila.... Musím podotknout, že nejsem žádný ekologický aktivista, ale jen jsem si zkrátka řekla, že jestli můžu
jenom trošku přispět k tomu, aby se naše krásná země nestala jedním velkým smetištěm, tak ta troška námahy za to stojí. Zatím teda nevím, jak moc "namáhavé"
látkování bude, ale když to bez jakýchkoliv výdobytků civilizace zvládaly generace před námi, tak proč bychom to nezvládli taky, že?
No, zatím jsem představou látkování nadšena a už se na to moc těším. Zatím se teda těším na to, až mi vybrané "látkovky" dorazí. Jinak pokud to ještě nevíte,
tak v dnešní době už nejsou látkové plenky jenom ty obyčejné čtverce, ale je jich tolik různých druhů, že pro nezasvěceného (jako jsem byla na začátku já) to může
chvilku trvat, než se v nich zorientuje. No a pokud se v nich taky chcete aspoň trošku orientovat, tak
tady,
tady
a taky tady je to všechno moc hezky popsáno.
16.6.2008 - Po obhajobě, stěhování a atestaci jsem konečně měla čas na krásné starosti s vybíráním a nákupem všech potřebností pro prcka. Kromě kočárků (ten nám
zasponzorovali nastávající babička a dědeček z Butovic...děkujeme!!), krabice oblečků, které jsem průběžně nakupovala (jen těžko jsem odolávala:-) a mého rostoucího pupíku,
totiž nic nenaznačovalo tomu, že už za měsíc nás bude v naší domácnosti o jednoho víc. No a tak jsem si týden po atestaci naplánovala týdenní pobyt doma na Moravě
a s mamčou jsme vyrazily na nákupy. Když jsem se pak po týdnu vracela zpátky do Dobrušky, naše auti nemělo daleko do auta stěhováků. Kromě stolu do kuchyně v něm
byla naložena nová postýlka s matrací, nová komoda, přebalovací podložka, 2 krabice poděděných mimioblečků, zavinovačka, osuška, deka.... ![]() |
![]() |
![]() |
1.6.2008 - Letošní den dětí byl pro mě symbolicky datem nástupu na mateřskou. Už od května jsem sice do práce nechodila, ale to jsem zatím jenom čerpala ofiko dovču a
studijní volno na přípravu k atestaci a po pravdě řečeno, byl to pro mě zatím snad jeden z nejnáročnějších měsíců s bříškem. Hned den na to, co jsem odsvědčila bráškovi na svatbě
jsme se totiž stěhovali z Hradce do Dobrušky. Po dvou dnech stěhování, při kterém nám hodně pomohli Tomášovi kamarádi z práce a moje mamča s taťkou, jsme se snažili dát
co nejrychleji náš nový byteček do obyvatelného stavu. Takže jsme 3 dny v kuse malovali, uklízeli, nakupovali koberce a jiné potřebnosti. No, byla to teda fuška pro všechny,
ale po týdnu jsme jakž takž bydleli.
No a mě po tom týdnu stěhování nastalo období studování. Na začátku června mě totiž čekala atestace a tak jsem se učila, učila a zase jenom učila. Se stále rostoucím pupíčkem,
nebosedným prďolkou a tropickými teplotami to šlo opravdu ztuha a poslední dny už jsem toho měla opravdu plné kecky. A tak jsem si taky mooooc oddychla, když to bylo konečně
za mnou a já jsem mohla uklidit hromady učebnic a mohla v klidu a bezstarostně těhotnět a užívat si rostoucího bříška.
25.3.2008 - Součástí naší předporodní přípravy byla i prohlídka porodnice ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Sešlo se nás tady asi 8 párů a v určenou hodinu
si nás tady vyzvedla přijemná porodní asistenka. Ta nás pak provedla celou porodnicí a seznámila nás se vším, co nás tady čeká. Nejvíce času jsme strávili na
jednom z porodních boxů (zrovna to byl ten nej, takže zde byla i masážní vana, televize a další vychytávky), při odchodu jsme pak nakoukli i do těch měnších,
do místnosti, kde se po porodu ošetřuje miminko a taky jsme měli možnost nakouknout na operační sál. Je fajn, když člověk ví, do čeho jde a pokud nebude mít
fakultka zrovna stop stav, tak sem v červenci pojedeme i my.
18.3.2008 - Hlavní náplní třetího sezení v rámci našeho předporodního kurzíku byla životospráva a jídelníček v těhotenství. Velká část
ale byla věnována také nastávajícím tatínkům, jejich pocitům a reakcím na všechny změny, které těhotenství provázejí. Povídání to bylo
velmi zajímavé a dozvěděli jsme se při něm, že změnami neprochází jenom organismus nastávající maminky, ale i tatínka a těhotný je tak vlastně i muž.
Bylo prokázáno, že u mužu jejichž partnerka otěhotní dochází k poklesu hladiny testosteronu, muž se tak stává méně agresivním a přvažuje v něm pocit ochranářský
a i u velmi dobře situovaných mužů vzrůstá u nich obava z toho, zda budou schopni se o toho melého drobečka postarat a zabezpečit všechny jeho potřeby.
Taky jsme si povídali o tom, že těhotenství a příchod nového človíčka je náročnou zkouškou každého vztahu, který se tak může dostat do krize. A co s tím dělat?
My jsme k dobru dostali jednu radu. Tou bylo "pravidlo 3T" - talk, touch, time aneb jednoduše řečeno.. povídat si (touch), dotýkat se (touch), zkrátka
za všech okolností si na sebe najít čas (time).
A když už jsme u toho těhotného muže, asi vám neušlo, že příběh jednoho takového právě plní titulní stránky většiny novin a časopisů (hlavně těch bulvárních). Tady je to ale s tím "těhotenstvím" a hlavně "mužem" trošku jinak :-). Jo, to kdyby byl těhotný opravdový muž, to by byla teprve senzace. Ikdyž těžko říct, kolik z nich by pak našlo odvahu být těhotnými a rodícími :-)
4.3.2008 - V posluchárně Porodnické a gynekologické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové se dnes konala první hodiny předporodního kurzu.
Na ten jsme dorazili oba, protože právě tato úvodní hodina byla věnována i budoucím tatínkům a jejich rolí při porodu. V posluchárně se nás sešlo asi
30 párů a vzhledem k věkovému složení to tu vypadalo jako na nějakém setkání studentů :-) Kromě teoretické přednášky o jednotlivých fázích porodu nám bylo všechno demonstrováno i na videoukázce. Po pravdě řečeno jsem čekala nějakou tvrdou realitu,
ale to, co nám pouštěli bylo docela v pohodě. Záznam byl totiž natočený už v roce 1999, takže ještě ve starých prostorách nemocnice, takže to podle toho i vypadalo :-).
A taky jim u toho nešel zvuk - možná schválně, aby nastávajíc rodiče příliš nepolekali:-). Navíc ta paní, co tam byla jako figurantka se celou dobu tvářila, že to je brnkačka,
tatík ten byl taky furt vysmátý a celé to bylo sestřihle tak max do 20 minut, takž nějaké silné emocionální dojmy z toho nemáme a pořád se na ten den "D" ještě těšíme :-)
Součástí tohoto předporodního kurzu je i cvičení pro těhotné a tak jsem si byla v pátek už i poprvé zacvičit. Vzhledem k tomu, že už jsem se teda pěkně dlouho aktivně nehýbala
to bylo docela náročné, ale bylo to fajn a prckovi se to asi taky líbilo, protože celou dobu cvičil taky.
28.2.2008 (21tt) - Tak trošku neplánovaně s týdenní předstihem jsme absolvovali první "velký" ultrazvuk nebo-li tzv. genetický screening ve II. trimestru.
Při tomto vyšetření, které se dělá koncem pátého měsíce se zjišťuje, jak se vyvíjí všechny vnitřní orgány, končetiny, páteř a obličej, zjišťuje se objem plodové vody a uložení placenty.
Vyšetření nám dělala stejná paní doktorka, jako u šíjového projasnění a protože zrovna zaskakovala za naši paní doktorku, tak nám udělala toto vyšetření už
s týdenním předstihem než jsme měli původně naplánováno. A tím pádem s námi nebyl taťka :-(. Takže prcka jsem viděla jenom já, ale taky jsem si ho moc neužila. Paní doktorka měla totiž při vyšetřování
monitor natočený na sebe a že jí to nějakou tu chvilku trvalo, než u toho našeho neposedy zkontrolovala, jestli je všechno tak, jak má být. Ale mimíska jsem samozřejmě viděla a poprosila jsem i o fotečku.
Ale prcek nechtěl spolupracovat a zatímco při vyšetření nebyl chvilku v klidu a předváděl ukázkové pózy, tak při snaze o pořízení fotky se zavrtal obličejíčkem a ani se nehnul. A nepomohlo ani přemlouvání
paní doktorkou. No vypadá to, že v tomhle směru bude nejspíš prcek po tatínkovi, ten taky nerad pózuje před objektivem.
17.2.2008 (18tt) - Už před více jak týdnem jsem si uvědomila, že ty zvláštní pocity v břichu, které cítím čím dál častěji, nebudou jen následek
jídla, ale že to je asi náš mimísek. A nemýlila jsem se!! Teď už jsem si tím úplně jista a v sobotu po ránu ucítil štouchanečky i nastávající tatínek :-)
Je to zvláštní, ale moc krásný pocit, když už najednou vnímáte přítomnost toho malého človíčka i fyzicky.
Zatím jsou ty pohyby mimíska nepravidelné, ale spolehlivě dá o sobě mimísek vědět, když mu dolů pošlu čoko nebo jinou energeticky vydatnou svačinku :-)
Vybrat v dnešní době kočárek, to není jen tak. Na trhu jich je tolik, že nemá-li člověk přesnou představu, co od kočárku čeká, může vybírat a vybírat a vybírat.
My jsme tu představu měli. Protože nás přízemní modely kočárků a kočárky ala hvězdné války s miniaturními korbičkami moc neoslovují, chtěli jsme kočárek "klasický" hluboký.
Představa vytřepaných miminek a plán, že i s mimískem budeme výletovat, jasně mluvila pro houpací kočárek s nafukovacími koly. Nějakou dobu jsem brouzdala po netu a
hledala vhodné kandidáty. A mezi nimi to na celé čáře zatím vyhrává Inglesina Magnum.
Už jsme ho byli i okouknout v obchodě a do kočárku jsem se teda úplně zamilovala.
A paní prodavačka nám náš výběr jenom potvrdila, že tenhle kočárek je audina mezi kočárky.A do tohohle
vozítka se pro změnu zase zamiloval náš budoucí tatínek
31.1.2008 (16tt)- Tak mám za sebou další kontrolu, při které jsem absolvovala i biochemický screening vrozených vývojových vad ve II. trimestru
nebo-li tzv. triple testy. Protože tyto testy vycházejí skoro u každé čtvrté ženy falešně pozitivně
a pro vyloučení rizika vývojové vady je nutno podstoupit obávanou amniocentézu, je právem tohle vyšetření "strašákem" všech nastávajícíh maminek.