Jízda to byla zatím velmi rozvážná. Ale v terénu jsem s tímhle zatím nejezdil, tak je třeba otestovat, co to umí.
22. března 2010 Tak jsme se dočkali!! Venku už konečně neleží hromady sněhu, nemrzne a nefouká. Konečně hřeje sluníčko, na trávnících a zahrádkách vykukují první kytičky, ptactvo v širokém okolí je k nepřeslechnutí, zkrátka jaro je tady! Takže hurááá ven!
A já si to tedy dneska opravdu užíval. Dopoledne dvě hodiny s maminkou a pak odpoledne, když jsem šli naproti tatínkovi do práce, z toho byly další dvě hodinky na čerstvém vzduchu. Jsme totiž zabrousili na pískoviště ke klukům Cermanovým a vůbec potkali spoustu zajímavých věcí, které pod sněhem nebylo vidět :-)
7. března 2010 Babička usoudila, že je třeba obohatit můj společenský život, a tak jen co byl znám datum našeho příjezdu do Studénky, hned nám hlásila, že v dělnickém bude bál... tanec, hudba, klauni a tak dál ... a tak že tam půjdeme i my. No já teda moc nevěděl, o co jde, ale pořád mi zkoušeli nějaké oblečení, takže jsem chvilku vypadal jako zahradník, chvilku zase jako Bořek stavitel. Nakonec jsem tedy skončil s šátkem na hlavě a prý, že jsem pirát.
No a když mi pak už otrnulo a já lítal sem a tam a pak zase tam a sem, že mě maminka chvílemi nestíhala ani sledovat, kde zrovna jsem, tak to jsem měl zase v rukou jinou prima věc. Babička mi totiž koupila frkačkůůůůů ! Nebyla už teda za kačku, stála kaček rovných šest, ale byl to na plese velký hit a postupně tu s ní pobíhávaly snad všechny děti na plese.
No a jak to tak bývá, nejprve to vypadalo, že půjdeme hned domů a nakonec to dopadlo tak, že mě k tomu odchodu museli hóódně přemlouvat. Ale doma už mě čekala vzácná návštěva. Přijely za mnou totiž Kozlovice, tak jsem bez protestů šel a užil si pak ještě doma se všemi prima odpoledne. Navíc s dortem a chlebíčky!! Tatínek měl totiž zrovna ten den svátek,tak jsme trochu slavili a mlsali :-).
5. března 2010 Ač mi v žilách koluje i nějaká ta kapka nádražácké krve, zatím jsem toho po železnici moc nenajezdil. Ale nebojte, s babičkou to všechno brzo doženu:-) Každopádně jízdu, kterou jsme s maminkou absolvovali, tu jsme si nemohli nechat ujít. Byla to totiž jedna z posledních jízd dobrušského motoráčku. Někdo totiž zjistil, že jezdit vláčkem mezi Dobruškou a Opočnem se mu nevyplácí, a tak v rámci šetření se rozhodli provozování téhle trati ukončit. A kdo ví, jestli se ještě vůbec někdy najde někdo, kdo jí dá znovu šanci. Takže ač jsme si výlet tímhle spojem plánovali až někdy na jaro, měli jsme poslední šanci se dobrušským vláčkem motoráčkem projet. A to jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít.
A nebyli jsme samozřejmě sami. Poslední jízdu si chtěly užít i další. Třeba děti z místních škol a školek. A že jich bylo!! S námi jich jelo určitě víc než sto. Kdyby v tu chvíli u toho byla nějaká ta komise, co o zrušení tratě rozhodovala, ta by se asi divila, jak vytíženou trať se to rozhodli zrušit. No nebylo se co divit, že pan strojvůdce byl z toho "zájmu" pěkně na měkko a o to více mu bylo samozřejmě líto, že jede naposledy. Tak nás aspoň svezl zadarmo a nás děti nechával dokonce i zatroubit. Já si pro velký zájem nakonec sice zatroubit nestihnul, ale když jsme pak dorazili zpátky do Dobrušky a my s mamkou zůstali ještě chvilku na nádraží, tak jsem od pana strojvedoucího dostal čokoládového zajíčka :-).
4. března 2010 Ne vždycky mají naši čas, aby si se mnou četli. Ale to nevadí, si klidně něco přečtu i sám :-) Tohle je zrovna moje oblíbená "O myšáčkovi" a tady, kde ukazuji prstem, tam je tááákováá velikááá sova. Umím ji i napodobit, jak houká.
3. března 2010 Knihovnické způsoby v Dobrušce, které mamka nějakou dobu rozdýchávala (např. to, že tady mají zvlášť oddělení pro děti a zvlášť pro dospělé, že do každého z nich je jiná průkazka, jiná otvírací doba atd.), málem způsobily, že měla dobrušská knihovna o jednoho čtenáře méně. Ale ona ho nakonec přece jen má. A tím čtenářem není nikdo jiný, než já. Dokonce mám i svou vlastní průkazku!!
Písmenka sice ještě všechna nepoznám (ale třeba "T" na avenťáckém hrníčku už jo), ale od toho tu jsou rodičové, aby mi četli a hlavně, v knížkách jsou přece i obrázky a na ty se můžu klidně dívat i sám, no ne? A kdyby mě to čtení přeci jen už nebavilo a nebo unavilo, pak tu mají v knihovně jednu bezva věc. Úžasný válecí koutek s polštáři a hračkami. A taky tu měli klec a v ní byli dva krysáci, ale posledně už jsme je v knihovně hledali marně. Tak uvidíme příště, jestli byli jenom někde na výletě nebo se definitivně odstěhovali. A nebo by taky ještě mohli být někde na převýchově, kde je odnaučují kousat.
To jsem vám totiž ještě neřekl, ale když jsme byli v knihovně poprvé, tak mě jedna ta myška potfůrkovatá kousla do prstu. Jejej, to bolelo a našim dlouho trvalo, než mě utišili. Ale ono to nebylo jen takové nějaké lehké scvaknutí, myška mě kousla tak, že mi z prstíku tekla i krev. Však jsem pak taky ještě několik dní na své zranění upozorňoval a demonstroval celou událost znovu a znovu. Tohle mi vůbec jde bezvadně. Spadnul jsem a vy jste to neviděli? Nevadí! Já vám to celé názorně předvedu, jak a kde se konal můj karambol. No, jak tak nad tím přemýšlím, možná v budoucnu zkusím JAMU. Se svým hereckým nadáním bych určitě šanci měl.
2. března 2010 Slaměný klobouk ještě po prababičce, jedna hippies košile, můj neodolatelný kukuč a malý hříbeček jménem Trojáček je ma světě :-)
27. února 2010 Po čase bylo potřeba opět doplnit domácí zásoby, navíc hlásili na víkend slunečno, tak padlo rozhodnutí, že spojíme příjemné s užitečným a uděláme si výlet do Hradce. To v našem případě většinou znamená, že zaparkujeme ve Sparu, nakoupíme, naobědváme se tady a pak se jdeme projít kolem vody nebo vyrazíme třeba až do centra. A musím říct, že tentokrát jsem si výlet opravdu užil.
Nejprve jsem jel v tomhle, pak v tomhle mezi regály a při obědě se zastavil ještě tady. Potom všem jsem pak byl už tak akorát zralý na to, dát si venku v kočárku šlofíka. Tentokrát se procházka konala jen v katastru Slezského předměstí, ale mě to bylo celkem jedno, já usnul hned jak jsme vyjeli :-)
Poobědová procházka se nám nakonec díky mému tříhodinovému spánku trošku protáhla a protože naši šetřili nohy, tak poslední hodinku už mě měli zaparkovaného na parkovišti vedle auta a jen čekali, až rozlepím oči a půjdeme si dát nějakou svačinku. Tu jsme si dali opět ve Sparu. No dalo se čekat, že si samozřejmě neodpustím opětovnou jízdu v autíčku (zatím jsem skromný a stačí mi si jen tak posedět a potočit volantem, takže peníze mi tam zatím naši házet nemusí), ale kdybych věděl, co mě ještě čeká, tak bych si ji možná i odpustil. Naši mě totiž vzali do Bambule a tam měli úúúžasnýýý hrací stoleček s vláčky.
Byl jsem z něho nadšený!! Jezdil jsem s mašinkou do tunelu a z tunelu, překládal náklad z jednoho vagónu na druhý, no co vám budu povídat, vydržel bych si tady hrát třeba až do večera. Na tak dlouho ale bohužel naši náš výlet neplánovali. Takže se mě pokoušeli rozptýlit a nabízeli mi bagry a jiné hračky nebo dělali takové to, jako že už jdou a mě tu nechají... chacha, já stejně vím, že nenechají, takže jim na to neskočím.
Po více jak půl hodině marných pokusů to ale vzdali a uchýlili se k podlosti prvního stupně. Zneužili své síly a velikosti a i přes mé důrazné protesty mě odtud odvedli. No budiž jim odpuštěno. Jako odškodné mi bylo koupeno nové popelářské auto :-)
25. února 2010
23. února 2010
20. února 2010
4. února 2010
3. února 2010
31. ledna 2010
30. ledna 2010
14. ledna 2010
10. ledna 2010
9. ledna 2010 No přece k nám na dvůr! Máte tady krmítka a hromady natlučených oříšků. Stačí jenom přiletět a dělat zob, zob, zob :-) Takhle, dívejte se!
8. ledna 2010
6. ledna 2010
6. ledna 2010 Zimní radovánky můžou začít. Ještě než tatínek odjel zpátky do Dobrušky, stihl mi s dědečkem postavit tenhle malý sněžný příbytek. Je v něm sice trochu těsno, ale o pár dnů později, kdy připadlo ještě pár čísel sněhu, jsem se dočkal druhé, větší a vylepšené, verze. Měla dva vchody a dalo se v ní skoro i postavit. No co vám budu povídat, byla to skvělá sněhová stavba, v které jsme každý den s klukama a Karinkou dováděli.
29.prosince 2009
24.prosince 2009 ... a bagr, kostky, vrtačku, zatloukačku, autíčka, knížku a ještě spoustu dalších dárečků mi Ježíšek pod stromečkem nechal :-). Musím říct, že letošní Vánoce jsem si užil o dost více než ty loňské.
22.prosince 2009 Z posledních zbytků sněhu mi tohohle fešáka uplácal dědeček. Bohužel do rána už z něj byla jenom malá hromádka.
20.prosince 2009 Nemám sice tušení, jak se k nám dostal, ale jeden nám zrovna plave v koupelně. Občas ho v kádi trošku proženu a taky jsem mu tam dal jednoho kámoše :-)
18.prosince 2009
16.prosince 2009 Nevím jak vy, ale já jednoznačně Krtečka. Naši mi pořídili docela slušnou DVD sbírku, takže je z čeho vybírat a zatím se mi tenhle můj hrdina neokoukal. Takže jen co vstanu, hned si ukazuji na nos. Abyste rozuměli, takhle znakuji krtečka. A znamená to jediné: "Maminko, tatínku, pusťte mi Krtečka!!"
8.prosince 2009 No schválně počítejte se mnou - 4 bagry, 3 náklaďáky, 2 traktory, policie, hasiči ... Bez jednoho rovných 30! Přesně tolik autíček tady parkuje.
4.prosince 2009 No kdo asi? Přece já! Montujeme s tatínkem šuplíčky. Kdybyste jen mohli vidět, jak to s tím kladívkem umím.
3.prosince 2009
2.prosince 2009 Sníh sice venku ještě neleží, ale vánoční strom na dobrušském náměstí, neklamné znamení adventu, už stojí. A těch světýlek, co na něm svítí!!
21.listopadu 2009 je potřeba zahájit intenzivní trénink, abych neudělal našemu týmu ostudu. A tak na počest dědečkových narozenin byl uspořádán rodinný turnaj v badmintonu.
14.listopadu 2009 Mě čte tatínek, maminka, babička i dědeček :-) Knížky mám zkrátka rád, hlavně ty obrázkové. Vydržím u nich opravdu dlouho a jsou taky spolehlivým rozptylovačem mé "blbé" nálady.
12.listopadu 2009 aneb podzimní plískanice na obzoru, tak je potřeba trochu přebrat botník a zkontrolovat funkčnost deštníku. Zdá se, že všechno je ok, takže klíďo píďo může pršet, já budu mít hlavu v suchu.
7.listopadu 2009 ... v Opočně se právě koná výlov rybníku Broumar, tak je to tu samý kapřík a amur a vím já co všechno v tom rybníce ještě plavalo.
4.listopadu 2009 ... do listí jsem spad :-)
2.listopadu 2009 Až dosud byl mým pokojíčkem obývák, odteď už mám i já v našem dobrušském bytě svůj koutek. Maminka si pohrála s Room Arangerem, nakoupilo se pár ikeáckých kousků a stačilo jedno odpoledne bez mé přítomnosti (aneb když už nejsem kojenec, zůstal jsem poprvé sám u babičky) a můj pokojíček, nebo lépe řečeno, můj hrací koutek, byl na světě.
24.října 2009 Někde se sklízí víno, u nás na dvoře dudlíky. A že se mi jich tady letos urodilo!! No nestěžuju si :-)
24.října 2009 co jsme dělali na konci října, tak nevím jak vy, ale já mám jednoduchou odpověď. Já se věnoval typicky podzimním činostem jako např. sbírání ořechů, hrabání listí a mimo jiné jsem taky přezouval našeho Ceeda. Šlo mi to skvěle. Až nebudu vědět, co s volným časem, otevřu si pneuservis :-)
21.října 2009 Tak jsem se konečně dočkal. Dlouho slibovaná a plánovaná jízda vlakem se stala skutečností. Spolu s babičkou a maminkou jsem se vydal vláčkem kolejáčkem směr Morava. A musím teda říct, že ač to bylo cestování docela na dlouho, zvládl jsem to bez větších problémů a pěkně jsem si to užil.
18.října 2009 Jojo, je to tak. Je potřeba se mít přede mnou na pozoru. Pavoukům u nás ve sklepě skončily klidné časy. Jen co nějakého objevím, hned ho pronásleduju. Holt pavouci jsou teď moje vášeň. A to taková, že kvůli nim padám i na kolena.
12.října 2009 aneb na netu, tam to žije. Naši mi to sice dlouho tajili, ale teď už se jen tak odbýt nedám. Takže šup na židli a jdeme na to.
11.října 2009 ... maminku, druhou lžičku za tatínka a třetí za Tobíska.
A klidně přidám ještě i čtvrtou a pátou. Přepravu jídla z misky do pusy už totiž zvládám docela obstojně :-)
7.října 2009 Mám nové pyžámko. A taky postýlku opět přiraženou u velké postele od mamky a taťky:-) Vzhledem k tomu, že se v noci stále pravidelně budím a v postýlce si stoupám a nebo se stále převaluju, odkopávám a ojojkuju, tak jsem stále častěji končíval v posteli u našich. A protože ani v ní ve svých akrobatických kouscích nepřestávám, a chvilku jsem přilepený na mamce, chvilku zase okopávám taťku, tak mamka rozhodla, že přirazíme postýlku a tím tak rozšíříme plochu určenu ke spaní. Ovšem jestli si myslíte, že zrovna já budu spát v té přiražené postýlce, tak to ani náhodou. I nadále v ní jsem ochoten jenom usnout, ale pak se opět stěhuju k mamce a taťkovi.
5.října 2009
Sluníčko ale naštěstí ještě občas krásně hřeje a tak si můžu při procházkách po Dobrušce dopřát ještě i malé poleženíčko v trávě.
3.října 2009
Zatímco loni jsem si krmášového veselí ještě příliš neužíval, letos už tomu bylo úplně jinak. Nejprve se mi sice příliš hlušné atrakce nelíbily, při zpáteční cestě už jsem si je ale ujít nenechal a dal si jednu jízdu na dětském kolotoči. Takže loni v kočárku, letos už v tanku :-)
1.října 2009
Strejda Danek s tetou Jarkou si užívali svou zdravotní dovolenou na Ostravici a my jsme si tam za nimi udělali malý výlet. Den předtím strejda s tetou i přes nepřízeň počasí zdárně absolvovali výšlap na Lysou horu, my jsme si pro tentokráte vystačili s parčíkem u hotelu Odra, kde byli ubytováni. V parčíku totiž bylo jezírko a u jezírka vodník a kamínky a taky malý můstek. A na něm mi tatínek ukázal, jak se plive do vody. A že jsem kluk učenlivý, hned jsem to po něm s úspěchem opakoval :-)
28.září 2009
Tradiční dobrušskou drakiádu jsme propásli, a tak jsme si uspořádali jednu vlastní. Draka jsme si sice nestvořili vlastníma rukama, ale koupila nám ho babička, ale i tak jsme z něj měli radost. Na hřišti za školou lítal jako o život a to dokonce tak, že dědečkovi i uletěl. Naštěstí přistál v nedaleké školní zahradě a let kupodivu přežil bez úhony, takže příště můžeme jít pouštět zase :-).
19.září 2009
Když jsme se po 14 dnech v Dobrušce zase objevili na Moravě, ani jsme netušili, že zrovna ten víkend probíhají na mošnovském letišti
Dny NATO. A protože počasí bylo pro takovou akci jako stvořené a tatínek si takovou příležitost nemohl nechat ujít, tak jsme se v sobotu dopoledne
vydali směr letiště. Po zdolání policejní hlídky, která nás nechtěla, ale nakonec přece jen pustila autem až do Albrechtiček, jsme se vydali k branám letiště.
Nad hlavou nám přelítávaly L-39 a my je s tatínkem se zájmem a nadšením pozoroval.
17.září 2009
Víte, co mám teď v poslední době nejraději? Když chcete vidět tenhle můj krásný úsměv a rozzářené oči, tak k tomu stačí jediné. Pustit mi moje oblíbené
Příběhy cvrčka a štěňátka. Sám si už ukazuji na přehrávač a nosím našim obal od DVDčka a dožaduje se puštění. A taky dávám rázně najevo svou nelibost,
když už rodičové usoudí, že tři díly za sebou stačí a nehodlají už mi pustit další. To je pak pláče a slz. Zrovna tak, jako když se přede mnou cokoliv zavře -
ať už to jsou dveře na lodžii, do ložnice nebo třeba dvířka od ledničky. Závírání před nosem zkrátka nemám rád.
Co mám ale fakt hodně rád, tak to jsou moji medvídci. Jak je nějaký po ruce, hned se k němu přitulím. A že mám doma hned čtyři!! S jedním se spinká, s druhým se cestuje,
no zkrátka s medvídky mi prima je.
11.září 2009
Tak to vypadá, že jsem zdědil výtvarné nadání po tatínkovi. Jak se mi dostane do ruky tužka, hned začnu vytvářet svá malá umělecká dílka. A že máme v plánu malovat, dostal jsem prostor k tvorbě i na stěně. Takže teď se při každé příležitosti vyšplhám na gauč a pokud je po ruce pastelka, tak maluju a maluj :-) A pastelku nedám jen tak z ruky a občas se s ní vydám i na procházku po bytě a hledám další vhodné plochy ke zkrášlení. Tolik prostoru už mi ale naši dát nechtějí a aby nebylo nakonec pomalováno úplně všechno, jsou mi pro jistotu v patách.
9.září 2009
Tak jsme z dovolené zase zpátky v Dobrušce a o zábavu máme postaráno. Na křižovatce pod námi už nějaký ten týden panuje čilý stavební ruch. Což znamená jediné. Bagry a náklaďáky mám jako na dlani. Takže nemusíme ani chodit ven, stačí když si výjdu na lodžii a můžu to hemžení pod námi pozorovat. A když mě omrzí bagrování, tak tady můžu othávat nezralé jahody, vyhrabávat hlínu z truhlíků a dělat jiné vylomeniny.
4.září 2009
V umění chůze po dvou už jsem dosáhl takových dovedností, že už jsem co by zdatný chodec mohl vyrazit i do deště. Samozřejmě jsem byl k tomu náležitě vybaven. Pravda, laděním to bylo spíše ala holčička, ale jiný pršiplášť se mamce sehnat nepodařilo :-) A co ten dudlík v puse? Přes den už je u mě k vidění jen výjimečně, ale zrovna jsou na cestě ven další zuby a tak ho mám pěkně po ruce, co by masážní pomůcku.
3.září 2009
Léto je u konce, to babí nám sice dopřává ještě sluníčka víc než dost, ale padající listí dává tušit, že podzim je už za dveřmi. A že máme na dvoře kaštan, tak kromě listí tu je i spousta pichlavých kuliček. A ty já samozřejmě nenechávám bez povšimnutí :-)
1.září 2009
Děti školou povinné vyrazily zpátky do školy a my lanovkou vzhůru na Pustevny. A z Pusteven ještě dál - na samotný vrchol Beskyd. Na kopečcích sice větrno, ale sluníčko nad námi, tak jsme si užili jeden krásný den v přírodě. Bylo to fakt super. Chvilku jsem si ťapkal po svých a radoval se z každého kamínku a klacíku, který se mi připletl do cesty. No a když už mě chůze omrzela nebo byl terén pro mě příliš náročný, tak mě zase chvilku poponesli - na rukou a nebo v nosítku. To sice zrovna moc nemiluju, ale uznal jsem, že pokud ten beskydský vrchol chceme pokořit, budu to v něm muset nějakou tu chvilku vydržet. Naštěstí s námi na výlet jela i teta Lenka a strejda Vláďa a ti se mi už o zábavu postarali. Podávali mi do ruky trávu na šimrání, do pusy borůvky, no zkrátka hlavně aby bylo veselo. No ale musím vám říct, že takový pobyt na čerstvém vysokohorském vzduchu jednoho pořádně unaví. Já jsem to zalomil už cestou dolů na lanovce :-)
Poslední aktualizace dne 20.09.2009,
optimalizováno pro prohlížeč Opera 9.